Článek
Moje sestra Lenka (27) je o dost starší než já. Opravdu blízko jsme k sobě našly cestu až v posledních čtyřech letech. Její manžel Richard (30) byl u toho od začátku. A od začátku byl… nesnesitelný.
Richard je ten typ člověka, který si myslí, že je nejvtipnější na světě. Jeho humor ale spočívá v tom, že shazuje všechny, kdo podle něj nejsou na jeho „úrovni“. Uráží mého konzervativního tátu při každé příležitosti. Dokonce i Lence před lidmi říká přezdívkami, které nejsou zrovna lichotivé. Ona tvrdí, že jí to nevadí.
Na mě si zasedl od prvního dne. Byly to neustálé poznámky pronášené rádoby vtipným tónem: „Proč jsi tak stydlivá? Takovou nikdo nebude chtít.“ nebo „Ty nemáš žádné kamarády, viď?“ Kdykoliv jsem se ohradila, přišla klasická odpověď: „Je to jen sranda, nebuď tak přecitlivělá.“
Poslední měsíce se to ale stupňovalo. Začal se mi posmívat za můj vzhled. Mám prý uši jako Dumbo, nos jako sjezdovku a nedávno, když jsem trochu přibrala, mi řekl, že jsem tlustá jako prase. I když si o sobě myslím, že jsem hezká holka, jeho slova mě vždycky nahlodají.
Pak přešel k fyzickým „žertíkům“. Když jsem jednou byla nachystaná na oslavu, počmáral mi obličej růžovou fixou. Je mnohem silnější než já, nemohla jsem se bránit. Musela jsem se celá odlíčit a namalovat znovu.
Včera byla poslední kapka. Byla jsem u nich doma s naší mladší sestrou Klárou. Lenka, která je teď podruhé těhotná, byla v práci. Richard přišel domů jen pro něco a hned ve dveřích na mě spustil: „Ty máš břicho jako Jabba Hutt, když se směješ! Panebože, ty jsi tak tlustá!“
Už jsem neměla sílu reagovat. Mlčky jsem si začala balit věci, že půjdu. Když jsem se chtěla obout, všimla jsem si toho. Vzal červenou lihovku a po celých mých oblíbených bílých teniskách načmáral jméno našeho táty.
A ve mně to bouchlo. Poprvé v životě jsem na něj začala křičet. Řekla jsem mu, že je to hnusné a zlé a že už toho bylo dost.
Pokusil se ty boty očistit lihem. Nápis sice zmizel, ale boty zůstaly celé flekaté a zabarvené do červena. Vypadaly příšerně. Popadla jsem je a procedila mezi zuby: „Už tě nechci nikdy vidět, nenávidím tě.“ A vypadla jsem.
Když se to dozvěděla Lenka, napsala mi omluvnou zprávu. Neodpověděla jsem. Jsem tak naštvaná, že to nedokážu popsat.
Teď stojím před hrozným dilematem. Miluju svou sestru a svého synovce. Chci být u toho, až se narodí druhé miminko. Chci je vídat. Ale nechci už nikdy v životě vidět jeho.
Vím, že to budu muset řešit. Chystám se za sestrou zajet a promluvit si s ní o samotě. A jemu řeknu, ať mi koupí nové boty. Ale hlavně mu řeknu, že jeho chování už nebudu tolerovat. Ani jednou.
Skončila jsem s rolí tichého fackovacího panáka.
Musíte se v rodině potkávat s někým, kdo vám ubližuje? Jak se bráníte? Podělte se o své zkušenosti a rady na pribehy.kral@seznam.cz. Možná právě váš příběh dodá odvahu někomu dalšímu.
