Článek
S manželem Tomášem jsme svoji tři měsíce. Jeho rodina nás pozvala na společnou dovolenou do Krkonoš. Hned první den jsme udělali jednu zásadní chybu: dali jsme jeho matce, paní Daně, náhradní kartu od našeho pokoje. Jen tak, pro jistotu.
Před večeří jsme se s Tomášem rozhodli pro malou manželskou „rychlovku“. Pověsili jsme na kliku cedulku „NERUŠIT“ a mysleli si, jak jsme v bezpečí.
Asi jsme se trochu opozdili. Zrovna když jsme byli v nejlepším, uslyšeli jsme zvuk karty v zámku. Dveře se otevřely a v nich stála ona. Moje tchyně.
Na vteřinu zkameněla. Oči vytřeštěné. Pak se bez jediného slova otočila a utekla.
My s Tomášem jsme dostali záchvat smíchu. Přišlo nám to absurdní. A protože jsme zrůdy, tak jsme to, co jsme začali, taky dokončili. Pak jsme se oblékli a šli na večeři, připraveni na pár trapných vtipů a červenání se.
Moje tchyně je normálně docela vtipálek a občas prohodí nějakou nevinnou sexuální narážku. Nečekali jsme, že z toho bude nějak traumatizovaná.
Ale to, co následovalo, bylo horší než trapné vtipy. U večeře a vlastně po zbytek večera na mě směřovala jednu divnou, odsuzující poznámku za druhou.
„Někteří lidé se holt neumí dočkat,“ prohodila, zatímco si krájela řízek a dívala se přitom na mě. Dělala ze mě prostopášnici, která svedla jejího syna, a taktně přitom ignorovala fakt, že to ona ignorovala cedulku na dveřích a vlezla nám do zamčeného pokoje.
Tomáš se s ní o tom snažil promluvit, ale odmítá se na něj i jen podívat. Zbytek rodiny nic netuší a jen zmateně pozoruje tu napjatou atmosféru.
Takže teď jsem tu, na rodinné dovolené, a moje tchyně se na mě dívá jako na nějakou lehkou holku, protože jsem spala se svým vlastním manželem. V hotelovém pokoji. Za zavřenými dveřmi. Kam se sama vloupala.
Někdy je ten svět fakt postavený na hlavu.
Máte taky nějakou hororovou historku s tchyní nebo tchánem, u které nevíte, jestli se smát, nebo brečet? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Sdílená bolest je poloviční bolest… a sdílený trapas je dvojnásobná zábava!
