Článek
Abychom si rozuměli, ten byt v Praze, kde bydlím, platí moji rodiče. Je to jejich dar mně, abych se mohla v klidu soustředit na studium na vysoké. Moje spolubydlící Denisa je dcera rodinných přátel našich. Jejich rodina se loni dostala do finančních potíží, a tak jim můj táta nabídl, že u nás Denisa může bydlet zadarmo, aby jim ulehčil.
S Denisou jsme se znaly ze střední, ale nikdy jsme nebyly velké kamarádky. Teď vím proč.
Posledních pár měsíců se náš byt proměnil v kolonii Denisiných rodičů. Konkrétně její matky, paní Novákové. Má od Denisy náhradní klíče a používá je, jako by jí to tu patřilo.
Začalo to nevinně. Přišly jsme ze školy a v kuchyni byl hrnec s teplou večeří. Pak jsme zjistily, že nám paní Nováková vyprala a vyžehlila prádlo. Bylo to trochu divné, ale říkala jsem si, že je prostě jen přehnaně starostlivá.
Jenže její návštěvy byly čím dál častější. A drzejší.
Minulý týden jsem přišla domů a našla jsem ji, jak mi uklízí v pokoji. A aby toho nebylo málo, reorganizovala mi skříň. A to doslova. Všechny moje věci byly vyházené na posteli.
Když jsem se zděšeně zeptala, co to má znamenat, ukázala na hromádku mých topů bez ramínek a minisukní a s opovržením v hlase pronesla: „Tohle slušný holky nenosí, Báro. Nechceš přece vypadat jako nějaká lehká holka.“
Zůstala jsem stát jako opařená. Cizí ženská, v mém bytě, který platí moji rodiče, mi hrabe ve věcech a ještě mě uráží.
A to pořád není všechno.
Poslední dobou se u nás začali objevovat oba, paní i pan Novák, pravidelně v pátek večer. Jen tak si sednou do obýváku, pustí si televizi a sedí tam. Prý aby se ujistili, že nepořádáme žádné „pařby“. Hlídají nás. V mém vlastním bytě!
Už to dál nezvládám. Cítím se jako ve vězení. Nemám žádné soukromí.
Snažila jsem se o tom mluvit s Denisou. Proсила jsem ji, ať svým rodičům řekne, aby přestali. A její reakce?
Jen pokrčila rameny. „Prosím tě, nepřeháněj. Buď ráda, že máme uvařeno a uklizeno.“
Já se z toho zblázním. Připadám si jako v nějaké šílené reality show. Nechci dělat problémy mezi našimi rodiči, kteří jsou přátelé desítky let. Ale zároveň se nechci nechat terorizovat cizí ženskou v mém vlastním domově.
Přeháním? Jsem opravdu nevděčná, když nechci, aby mi matka mé spolubydlící, která u mě bydlí zadarmo, říkala, že jsem děvka? Pomozte mi, prosím. Já už fakt nevím, co mám dělat.
Narušuje někdo vaše soukromí a vaši blízcí to zlehčují? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je potřeba slyšet od ostatních, že nepřeháníte.
