Článek
Všechno začalo tak nevinně. Můj manžel Roman šel včera odpoledne naší dceři Lucce (15) odnést do pokoje hromádku vypraného prádla. Dveře byly pootevřené a on bez zaklepání vešel dovnitř.
Našel ji. Našel ji uprostřed chvíle, která měla patřit jen jí.
Okamžitě z pokoje vycouval a přiběhl za mnou do obýváku. Byl nepříčetný vzteky. Musím podotknout, že Roman pochází z velmi konzervativní rodiny z malé moravské vesnice a i když nejsme nijak zvlášť věřící, tyhle věci v sobě prostě má.
Snažila jsem se ho uklidnit, vysvětlit mu, že je to normální, že Lucka je prostě dospívající holka. Na chvíli se zdálo, že to zabralo. Ale byl to jen klid před bouří.
Místo aby to nechal být, vtrhl jí do pokoje znovu. Tentokrát jako gestapo. Prohledal jí šuplíky, skříň, díval se pod postel. Hledal její notebook a mobil, aby mohl zkontrolovat historii prohlížení.
A přitom našel něco jiného. Malou erotickou pomůcku, schovanou pod hromádkou svetrů.
Tehdy se rozpoutalo skutečné peklo. Začal na ni křičet tak, že se třásly stěny. Slyšela jsem jen útržky, ale i ty stačily. Řval na ni, co si o sobě myslí, že je ostuda rodiny a že „tohle v jeho domě trpět nebude“.
To ponížení v jejích očích nikdy nezapomenu. Stála tam, neschopná slova, zatímco on jí bral telefon i notebook. Pak se zamkla v pokoji a od té doby nevydala ani hlásku.
Od včerejška s nikým nemluví. Nejí. Vím, že je tam zavřená a je z ní jen hromádka neštěstí.
A já jsem uprostřed toho všeho a cítím se jako zbabělec. Vím, že to Roman přehnal. Vím, že překročil všechny meze. Že ponížil naši dceru tím nejhorším možným způsobem a sebral jí poslední zbytek soukromí.
Ale nedokázala jsem ho zastavit. Vždycky, když se takhle rozzuří, jsem paralyzovaná. Bojím se, že když se jí zastanu, obrátí všechen ten vztek proti mně a situace bude ještě horší.
Teď je v našem domě ticho, které je horší než jakýkoli křik. Roman chodí po bytě jako časovaná bomba, přesvědčený o své pravdě. Lucka je zlomená.
A já jsem v pasti mezi nimi. Mezi láskou k dceři a strachem z manžela. Co mám dělat? Jak mám slepit dohromady něco, co se takhle brutálně rozbilo?
Řešíte doma generační střet nebo máte pocit, že nerozumíte svým dětem, či oni vám? Podělte se o své starosti na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy pohled zvenčí může ukázat novou cestu.
