Článek
Před pár měsíci jsem se dostal z prvního a zároveň dost ošklivého vztahu. Můj první přítel se ukázal být totální hajzl a já jsem neměl nejmenší chuť se zase s někým seznamovat. Ale když mi napsali staří kamarádi ze střední, že jsou v Brně a jestli s nimi nechci vyrazit na tah po barech, řekl jsem si, proč ne.
V prvním baru jsme narazili na partu kluků z naší fakulty. Některé jsem od vidění znal, ale nikdy jsme se spolu nebavili. Moje kamarádka se rozhodla, že mě „dostane z ulity“, a dotáhla naši skupinku k nim. Jsem extrémně tichý, takže jsem skončil v rohu boxu, mlčel, pil a cítil se trapně.
Jenže v té druhé partě byl jeden kluk, Marek, který na tom byl očividně stejně. A tak se naši už notně opilí přátelé rozhodli, že nás „dají dohromady“ tou nejhorší možnou metodou: přinutili nás hrát flašku.
Padaly osobní a sexuální otázky, na které se ani jednomu z nás nechtělo odpovídat, takže jsme pili ostošest. Než jsme opustili první bar, byli jsme s Markem na úplně jiné existenční rovině než zbytek světa. A ukázalo se, že si skvěle rozumíme. Měl stejný smysl pro humor, byl milý a neuvěřitelně roztomilý.
Zbytek noci jsme se smáli, vedli hluboké opilecké kecy o tom, jaké to je být outsider, a mně začali v břiše poletovat motýlci – a nebylo to jen z alkoholu. Když jsem řekl, že jdu domů pěšky, nabídl se, že mě doprovodí. Věděl jsem, kam to směřuje, ale byl jsem tak opilý a okouzlený, že jsem necítil žádnou nervozitu.
Dopadlo to, jak to dopadnout mělo. Skončili jsme u mě, ještě chvíli si povídali a pak… spali spolu.
Ráno jsem se probudil dřív. Cítil jsem se skvěle a chtěl jsem na něj udělat dojem. Ukázat mu, že to pro mě nebyl jen úlet. A co je lepšího na kocovinu než pořádná snídaně, že?
Vykradl jsem se z postele a pustil se do díla. Míchaná vajíčka, francouzské tousty, párky. Protože dávám přednost mandlovému mléku, použil jsem ho do vajíček i do toustů.
Marek se probudil zrovna, když jsem prostíral na stůl. Řekl mi, že i střízlivý vypadám roztomile. V tu chvíli jsem byl přesvědčený, že je to láska mého života. Uviděl snídani a oči mu zazářily. Můj plán fungoval! Láska prochází žaludkem!
Sedli jsme si a začali jíst. Prvních pár soust bylo skvělých. Pak se ale Marek divně zatvářil a odkašlal si. Oči se mu začaly rozšiřovat.
„Hele, nebyly v tom chlebu nějaké ořechy?“ zeptal se a hlas mu zněl divně.
„Ne, ale použil jsem mandlové mléko,“ odpověděl jsem bezstarostně.
Vyskočil ze židle. „OKAMŽITĚ VOLEJ ZÁCHRANKU!“ zařval.
Začal sípat, panikařil. Vyděšeně jsem se zeptal, jestli má u sebe EpiPen. Zavrtěl hlavou. Zmateně jsem vytočil 155 a snažil se vysvětlit, že můj… kamarád… má silnou alergickou reakci. Za pár minut dorazili záchranáři a odvezli ho.
Stalo se to minulý víkend. Od té doby se mi neozval. Zjistil jsem přes společného kamaráda, že žije. Ale naše potenciální romance zjevně zemřela spolu s mým pokusem o michelinskou snídani.
Skončil váš pokus o romantické gesto taky naprostou katastrofou? Napište mi o tom na pribehy.kral@seznam.cz. Podělte se o svůj trapas, ať víme, že v tom nejsme sami!
