Článek
S Annou jsme spolu čtyři roky a já jsem věděl, že si ji chci vzít. Ale měl jsem v hlavě pár červů, kteří mi nedali spát. Bál jsem se, že ignoruju problémy, které nás jednou doženou. Šlo hlavně o peníze a o její nepořádnost.
Včera, po hezkém dni stráveném venku s našimi psy, jsem se odhodlal. Řekl jsem jí, že bych si s ní chtěl promluvit o naší budoucnosti a financích.
Snažil jsem se být co nejvíc uctivý. Řekl jsem jí, že naprosto respektuju její potřebu starat se o rodinu a finančně jim pomáhat, ale že chci, abychom i my byli připravení na budoucnost. Abychom měli rezervu, kdyby jeden z nás přišel o práci. A co až přijdou děti.
Byla neuvěřitelně otevřená a s většinou souhlasila. Řekla, že ačkoli nemá oddělené účty na všechno, má přesně stanovené procento, kterým pomáhá rodině, a přes to nejede.
Věděl jsem, že má něco našetřeno na horší časy a na bydlení. Ale to, co jsem nevěděl, bylo, že začala spořit i svým sourozencům na vysokou školu. A ne zrovna malou částku.
Spořila mnohem víc, než jsem si kdy myslel. Ukázala mi své účty a já jsem se cítil neuvěřitelně zahanbeně, že jsem si vůbec mohl myslet, že by jen tak rozdala všechny své úspory. Měl jsem vědět, že je chytřejší.
Shodli jsme se, že chceme oba cestovat po světě, a je v pohodě s tím, že si občas dopřejeme, pokud to nebude přehnané a nebudu trvat na šampaňském a kaviáru k snídani. Ona sama prý drahé značky kupovat nebude, ale nebude mi bránit v tom, abych si já dělal radost. Jediné, co by jí vadilo, by bylo, kdybych si koupil auto za několik milionů. Což je naprosto fér.
A ten nepořádek? Sama navrhla, že si uděláme seznam domácích prací. Zeptala se, jestli chci vařit, nebo uklízet. Protože já jsem v kuchyni naprosto beznadějný a ona je ta nejlepší kuchařka, jakou jsem kdy potkal, domluvili jsme se, že ona bude vařit a já budu pomáhat s úklidem. A že si klidně čas od času zaplatíme paní na úklid.
Taky jsme se domluvili, že budeme mít oddělené šatní skříně, aby si mohla své věci házet, kam chce, a nezasahovalo to do mého prostoru.
Jeden rozhovor. Jeden jediný rozhovor a všechny mé obavy jsou pryč.
Teď už jen musím naplánovat žádost o ruku. Nemůžu se dočkat, až s touhle úžasnou ženou začnu svůj život.
Máte také příběh o tom, jak upřímný rozhovor s partnerem rozptýlil všechny vaše obavy a posunul váš vztah dál? Podělte se o něj na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je nejlepší lék na strach prostě jen mluvit.
