Článek
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, která jako by vypadla z nějaké bizarní komedie. Všechno to začalo před pár týdny, když se mi ozvala Nikola, dívka, se kterou jsem měl krátký a ne zrovna tradiční románek. Po pár týdnech ticha mi od ní přišla zpráva, ze které mi spadla čelist: „Filipe, mám zpoždění. Myslím, že jsem těhotná. S tebou.“
Zíral jsem na tu zprávu a snažil se pochopit, jak je to vůbec možné, vzhledem k tomu, že k tomu nejzásadnějšímu mezi námi nikdy nedošlo. Smál jsem se, myslel jsem, že je to nějaký podivný vtip. Odepsal jsem jí: „Nikolo, myslím, že jsi přeskočila pár hodin biologie. To se stát nemohlo.“ Čekal jsem, že se zasměje taky. Místo toho přišla další zpráva: „Ale já to cítím! A četla jsem na internetu, že se to stát může! Proč mi nevěříš?!“
Tehdy jsem si uvědomil, že tohle není vtip. Připadal jsem si jako v absurdním snu a rozhodl jsem se ji ignorovat v domnění, že je to jen nějaký pokus o manipulaci. Ale její zprávy pokračovaly, byly čím dál naléhavější. Můj kamarád, kterému jsem se svěřil, mi řekl: „Hele, je to blázen, ale jestli chceš mít klid, prostě jí kup ten test a budeš mít v ruce důkaz.“
A tak jsem se rozhodl tuto šílenou situaci ukončit jednou provždy. Napsal jsem jí, omluvil se, že jsem ji ignoroval, a navrhl, že se sejdeme a koupíme testy společně.
Sešli jsme se před lékárnou. Vypadala skutečně ustaraně, což mě na chvíli znejistělo. Vevnitř jsem koupil hned dva těhotenské testy, pro jistotu. Lékárnice se na nás chápavě usmívala a já jsem měl chuť křičet, že to není tak, jak to vypadá.
Nikola zamířila na toaletu v zadní části lékárny. Čekal jsem venku, opíral se o zeď a cítil jsem se neuvěřitelně trapně. Po pár minutách vyšla a požádala mě, abych šel dovnitř, že na výsledky počkáme spolu. A tak jsme tam stáli, v té malé, neosobní kabince, a v tichosti čekali. Uplynulo téměř deset minut a test byl stále prázdný. Žádná čárka, žádný výsledek, nic.
Nikola na něj zírala a pak se na mě podívala se zmateným výrazem. „Myslím, že jsem to udělala špatně,“ zašeptala. „Jak se dá těhotenský test udělat špatně?“ zeptal jsem se, už naprosto vyčerpaný celou tou situací. A ona mi s vážnou tváří odpověděla: „Asi jsem zapomněla sundat ten bílý kryt z té části, na kterou se čůrá.“
V tu chvíli jsem si musel dát ruku před pusu, abych nevybuchl smíchy. Všechno do sebe zapadlo. Všechna ta absurdita, všechny ty její teorie, to všechno se scvrklo do jednoho malého, plastového krytu.
Řekla mi, že už se jí nechce na záchod a že si ty testy udělá, až přijde domů. Cesta autem k ní byla naplněna tím nejtrapnějším tichem, jaké jsem kdy zažil.
O dvě hodiny později mi od ní přišla zpráva. Byly to dvě fotky. Na obou byl jasně negativní výsledek. Pod nimi byla jen jedna krátká věta: „Tak nic.“ Po dlouhém přemýšlení jsem jí odepsal to nejneutrálnější, co mě napadlo: „Aha, tak dobře.“ Ona mé zprávě dala „líbí se mi“. A tím naše komunikace skončila.
Smazal jsem její číslo. Těhotná není. A já jsem si právě prožil jednu z nejabsurdnějších epizod svého života a dostal jsem lekci, že někteří lidé žijí ve světě, kde zákony biologie ani návody k použití prostě neplatí.
