Článek
S Anetou jsme manželé tři roky, spolu šest. Je to ta nejúžasnější osoba, jakou jsem kdy potkal. Žádné velké hádky, skvělá komunikace, společné zájmy. Proto je pro mě celá tahle situace tak neuvěřitelně těžká. Loni jsme se rozhodli, že jsme oba kariérně zajištění a je ten správný čas založit rodinu. Byli jsme nadšení a těšili jsme se.
Jenže pak přišla rána. Loni v prosinci mi diagnostikovali azoospermii. Zjednodušeně řečeno, mám ucpané chámovody. Sperma se tvoří, ale nemá se jak dostat ven. Naštěstí se to dá řešit operací, na kterou jsem objednaný teď v červenci. Do té doby by ale mělo být absolutně nemožné, abych ji oplodnil.
Tento týden jí nepřišla menstruace. Nejdřív jsem tomu nepřikládal váhu. Vždyť to není možné, že? Ale udělala si tři testy. Všechny tři byly pozitivní.
První, co mě napadlo, byl naprostý šok. Tohle se přece nemohlo stát. Aneta mi nikdy nebyla nevěrná, nikdy mi nedala jediný důvod k nedůvěře. Nejsem žárlivý typ, ale teď jsem v pasti. Lékaři řekli, že je to vyloučené. A já prostě nemůžu uvěřit, že by Aneta zahodila naši budoucnost, na kterou jsme se oba tak těšili, kvůli nějakému úletu.
Ona je v naprosté extázi. Nevykazuje žádné známky viny nebo strachu. Byla tak nadšená, že jsem v první chvíli nedokázal vyjádřit své obavy. Ale teď odjela do práce a já jsem úplně na kusy. Co když mě podvedla?
Najednou se mi v hlavě začínají vynořovat drobnosti, kterých bych si dřív ani nevšiml. Její práce obnáší časté večeře s klienty, takže pozdní návraty nejsou nic neobvyklého. Poslední měsíce měla opravdu nabité. Jednou v noci se vrátila a voněla úplně jiným parfémem, než jaké normálně používá. Jindy jsem jí na zamčené obrazovce telefonu zahlédl zprávu s mrkacím smajlíkem, ale říkal jsem si, že je to určitě od nějaké kamarádky.
Sakra, já nevím, co mám dělat. Na pondělí jsem se objednal k doktorovi, abych zjistil, jestli existuje byť jen ta nejmenší šance, že by to dítě mohlo být moje. Jestli je a já ji obviním z nevěry, budu ten největší idiot na světě. Ale ona se za pár hodin vrátí domů a já nevím, co jí řeknu. Nedokážu přestat myslet na tyhle malé střípky, které mohly být náznaky nevěry, a já je prostě neviděl. Mám se přetvařovat až do pondělí, nebo riskovat, že zničím všechno, co máme?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
