Článek
S Danem (29) chodím pět měsíců a až do minulého týdne jsem si myslela, že je to ten nejlepší vztah mého života. Rozumíme si, máme stejný humor, seznámila jsem ho se svými přáteli a plánovala jsem ho brzy vzít k našim. Jenže teď mám pocit, jako bych chodila s cizincem.
Všechno je to kvůli jeho hlasu.
Už od začátku jsem si všimla, že má Dan nezvykle hluboký hlas. Neřešila jsem to, někteří muži to tak prostě mají. Jenže postupem času se jeho hlas stával ještě hlubším a chraplavějším. Teď už to není jen hluboký hlas. Zní jako Batman po třech krabičkách startek. Je to prakticky hrdelní vrčení.
Jak jsme spolu trávili víc a víc času, začala jsem si všímat zvláštních momentů, kdy ta jeho drsná fasáda na vteřinu spadla.
Párkrát jsem se ho na něco zeptala uprostřed noci, když byl v polospánku. Odpověděl mi naprosto normálním, o dost vyšším hlasem. Když jsme se dívali na hokej a naši dali gól, vykřikl radostí – a zase to byl ten druhý, skutečný hlas. Vyšší, trochu nosový, zkrátka hlas normálního devětadvacetiletého kluka.
Definitivně mi to došlo, když jsem si pouštěla video z našeho výletu před pár měsíci. Jeho hlas na té nahrávce byl hlubší než průměr, ale oproti tomu, jak mluví teď, to byl obrovský rozdíl. Ten jeho drsný projev je póza. On ten hlas jenom hraje.
Před pár dny jsem to téma opatrně nadhodila. Nechtěla jsem ho nijak konfrontovat, jen mě to zajímalo.
„Dane,“ řekla jsem s úsměvem, „všiml sis někdy, že tvůj hlas zní občas úplně jinak?“
To, co následovalo, jsem nečekala ani v nejhorším snu. Úplně se vypnul. Jeho tvář ztvrdla a ledovým tónem odsekl: „Starej se o svý.“
Byla jsem v šoku. „Promiň, já jen…“
„Do toho ti nic není,“ přerušil mě a vstal od stolu. Tím pro něj rozhovor skončil.
Nikdy na mě takhle nevyjel. Vždycky byl skvělý v komunikaci, klidný a rozumný. Ta jeho reakce byla tak přehnaná a nepřiměřená, že mě to vyděsilo.
Proč by to dělal? Proč by si dospělý chlap každý den, každou minutu, hrál na někoho, kým není? Proč by se namáhal mluvit hlasem, který musí být pro jeho hlasivky neuvěřitelně namáhavý? Ta nejistota, která za tím musí být, musí být obrovská.
Jenže já teď nevím, co si mám myslet. Najednou mám pocit, že nic na něm není skutečné. Když dokáže lhát o tak základní věci, jako je jeho vlastní hlas, o čem dalším mi lže?
Tohle už není jen o nějaké divné libůstce. Je to o důvěře. Jak mám budovat vztah s někým, kdo mi nedovolí slyšet ani jeho skutečný hlas? S někým, kdo se tak strašně bojí ukázat své pravé já, že radši vybuchne vzteky, než aby přiznal pravdu?
Má váš partner tajemství, kterému nerozumíte, ale cítíte, že je pro váš vztah klíčové? Jak se vyrovnat s nejistotami toho druhého? Podělte se o svůj pohled na pribehy.kral@seznam.cz.
