Článek
Zdánlivě nic vážného, ale tyto malé rány se sčítají a mohou mít překvapivě hluboký dopad na naši psychickou pohodu.
Psycholožka doktorka Jana Nováková tomu říká „mikrotraumata“. Jsou to malé, často nepovšimnuté události, které ale postupem času způsobují emoční bolest. Ignorování těchto drobných křivd může vést k chronickému stresu, vyhoření, úzkostem, ztrátě motivace, nízkému sebevědomí a v krajním případě i k depresi. Proto je důležité si tyto nenápadné bolesti uvědomit a začít s nimi pracovat, abychom předešli dlouhodobým psychickým následkům.
Jak poznat mikrotraumata?
Psychiatr doktor Petr Svoboda vysvětluje, že mikrotraumata jsou velmi individuální a každý je zpracovává jinak. Když nás někdo zraňuje malými věcmi, často si to ani neuvědomíme, nebo necítíme plný dopad hned. Někdo to mávnutím ruky přejde, jiného to zasáhne hlouběji. Jednotlivě se to nemusí zdát jako nic hrozného, ale kumulativní efekt může vést k mnoha emočním a psychickým potížím.
Zde je několik běžných příkladů mikrotraumat, se kterými jste se možná už setkali:
- Odmítavé poznámky: Představte si, že v práci nadšeně sdílíte svůj nápad a kolega ho odbude s nějakou ironickou poznámkou. Samotná poznámka se může zdát malicherná, ale opakované odmítání může vést k pocitu, že si vás neváží a pochybujete o svých schopnostech. Postupem času to může nahlodat vaši sebedůvěru a nadšení.
- Sociální vyloučení: Pocit, že vás někdo vynechává ze společenských akcí, byť i neúmyslně, může bolet. Ať už nejste pozvaní na oběd s přáteli, nebo vám uniknou teambuildingové aktivity v práci, tyto drobné exkluze mohou vést k pocitům izolace a méněcennosti.
- Nesplněná očekávání: Opakované situace, kdy se vaše očekávání nenaplní, například neoceněná snaha nebo porušené sliby, mohou hromadit emoční frustraci. Když například neustále odvádíte skvělou práci, ale nedostává se vám uznání nebo ocenění, může to vést k zášti a snížení motivace.
- Mikroagrese: Drobné, často neúmyslné diskriminační poznámky nebo činy založené na rase, pohlaví nebo jiné identitě mohou časem způsobit značnou škodu. Tyto mikroagrese, jako například předpokládání něčí role na základě vzhledu nebo stereotypní vtipy, mohou vést k pocitům odcizení a stresu.
- Neustálá kritika: Život nebo práce v prostředí, kde čelíte neustálé kritice, byť i kvůli maličkostem, může být vyčerpávající. Ať už je to rodič, který neustále poukazuje na vaše nedostatky, nebo šéf, který puntičkářsky kontroluje každý detail, tato neustálá negativní zpětná vazba může poškodit vaše sebevědomí a pocit vlastní hodnoty.
- Emocionální zanedbávání: Pocit, že vás blízcí ignorují nebo vám neposkytují emocionální podporu, byť i nenápadně, je formou mikrotraumatu. Pokud vaše emocionální potřeby nejsou dlouhodobě naplňovány, můžete se začít cítit nemilovaní a nedůležití, což ovlivňuje vaše celkové duševní zdraví.
Jak se s mikrotraumaty vypořádat a uzdravit se z nich?
Uzdravení z mikrotraumat znamená pochopit, jak vás ovlivňují, a podniknout kroky k tomu, abyste se cítili lépe. Zde je několik odborných tipů a psychologicky podložených strategií, které vám pomohou:
- Uznávejte své pocity: Prvním krokem k uzdravení je uvědomit si, že i tyto malé rány mají svůj význam. Nesnažte se své pocity potlačovat. Pokud něco bolí, je to platné. Dovolte si cítit a uznejte dopad těchto zkušeností.
- Procvičujte soucit k sobě: Buďte k sobě laskaví. Když si všimnete, že se nahromadily drobné křivdy, chovejte se k sobě s tou stejnou laskavostí a pochopením, jaké byste nabídli příteli. Soucit k sobě zahrnuje uznání, že je v pořádku cítit se zraněně a že v tom nejste sami.
- Vytvořte si bezpečný prostor: Mít bezpečný prostor pro vyjádření svých pocitů je klíčové. Může to být rozhovor s důvěryhodným přítelem, psaní deníku nebo vyhledání pomoci terapeuta. Vyjádření emocí pomáhá zpracovat a uvolnit nahromaděné napětí a stres.
- Stanovte si hranice: Někdy mikrotraumata vznikají kvůli našim interakcím s určitými lidmi nebo v určitých prostředích. Stanovení si zdravých hranic vás může ochránit před opakovanými drobnými zraněními. Naučte se říkat ne, omezte kontakt s toxickými lidmi a upřednostňujte svou pohodu.
- Věnujte se péči o sebe: Pravidelné aktivity zaměřené na péči o sebe mohou pomoci zmírnit dopad každodenního stresu a mikrotraumat. Věnujte se činnostem, které vyživují vaši mysl, tělo i duši – ať už je to čtení knihy, procházka v přírodě, meditace nebo koníčky, které vás baví.
- Budujte odolnost: Budování odolnosti neznamená stát se imunním vůči bolesti, ale naučit se zotavit a přizpůsobit se. Praktiky všímavosti, jako je meditace a hluboké dýchání, mohou zlepšit vaši schopnost zvládat stres a odrazit se od mikrotraumat.
- Vyhledejte odbornou pomoc: Pokud zjistíte, že mikrotraumata významně ovlivňují vaše duševní zdraví, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Terapeut vám může poskytnout nástroje a techniky, které vám pomohou tyto zkušenosti zpracovat a vyvinout zdravější mechanismy zvládání.
Uzdravení z mikrotraumat je neustálý proces, ale tím, že si tyto malé rány uvědomíte a začnete se jimi zabývat, získáte moc žít zdravější a šťastnější život. Mikrotraumata mohou být malá, ale vaše odolnost a schopnost uzdravení jsou obrovské. Takže se zhluboka nadechněte, uznejte svou cestu a dopřejte si péči, kterou si zasloužíte. Zvládnete to!
Zdroje:
- Manulife. (2023 Jun 16). Understanding micro-trauma.
- Crastnopol, M. (2015 Jun 20). “Micro-traumas” Can Undermine Our Emotional Health. Psychology Today.
- Restore Mental Health. (2023 Apr 27). What Are “Micro Traumas”?
- Nguyen, J. & Hallet, K. (2020 Mar 26). Micro-Trauma: The Subtle Experiences That Can Become Traumatic Over Time. mbg health.
- Rainne, S. (2021 Dec 7). What Everyone Needs To Know About Microtrauma. Supportiv.
