Článek
Dobře, takže jsem idiot. Moje přítelkyně Jana je můj první vážný vztah a první osoba, se kterou jsem kdy spala. A my jsme, jakože, až směšně sexuálně kompatibilní. Chodíme spolu pět měsíců, ale předtím jsme se dva roky znaly jako kamarádky a city tam byly už dlouho. Takže to rozhodně už teď působí docela vážně.
Zrovna jsme spolu spaly. Vlastně jsme právě skončily a já jsem jen chtěla vyjádřit, jak dobré to bylo, víte? Ležely jsme tam, v tom dokonalém, hřejivém tichu po milování.
Tak jsem řekla: „Miláčku, jsi tak dobrá, že mi zkazíš všechny ostatní.“
V podstatě jsem tím neúmyslně řekla, že po ní budu určitě spát s dalšími lidmi. Velké oof.
Asi milisekundu poté, co jsem to řekla, mi mozek sepnul: „Počkat… vydrž… to nezní dobře.“ Ale už bylo pozdě.
Už se na mě dívala tak nějak divně. Její úsměv povadl.
„Páni, takhle zkazit okamžik,“ řekla a pak se to tak nějak pokusila zasmát, jako by o nic nešlo.
Tisíckrát jsem se omluvila a vysvětlila, že jsem to tak nemyslela. Že jsem tím chtěla říct, že je pro mě jediná a nikdo jiný už nikdy nebude mít šanci.
Snažila se smát se mnou a hrát to, jako by se jí to nedotklo, ale není moc dobrá herečka a vím, že ji to ranilo.
Jak mám napravit, že říkám hloupé věci, které jsem vlastně tak nemyslela? Jak ji mám přesvědčit, že to byla jen nemotorná, hloupá slova?
Ujel vám někdy jazyk v tu nejméně vhodnou chvíli? Chtěli jste říct něco hezkého, ale vyznělo to úplně naopak? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz!
