Článek
Můj malý chlapečku,
Až budeš dost velký na to, abys rozuměl světu, možná ti tvoji rodiče dají tento dopis. Rodiče, kteří tě budou milovat tak, jak si zasloužíš. Rodiče, kteří ti dají stabilní a šťastný domov. Všechno to, co bych ti já dát nedokázala.
Neopouštím tě, protože tě nechci. Opouštím tě, protože tě miluju až příliš na to, abych tě sobecky stáhla s sebou do své vlastní temnoty.
Víš, mám v hlavě nemoc. Říká se jí bipolární porucha. Zní to jako cizí slovo, ale pro mě to znamená, že jsou dny, kdy nedokážu ani vstát z postele. Dny, kdy je svět jen šedivý a těžký a já nemám sílu dýchat, natož se starat o tak křehkého a dokonalého tvorečka, jako jsi ty.
Krátce předtím, než jsi přišel na svět, nás tvůj táta opustil. A ta tma v mé hlavě se stala ještě temnější. Vím, že v takovém stavu bych pro tebe nebyla matkou, ale jen břemenem. A to si nezasloužíš.
Zasloužíš si smích, ne pláč. Zasloužíš si náruč, která je silná a jistá, ne třesoucí se úzkostí. Zasloužíš si dva rodiče, kteří se na sebe usmívají, a ne mámu, která bojuje sama se svými démony.
Až se narodíš a budu si jistá, že jsi v bezpečí a milován, půjdu se léčit. Vrátím se na místo, kde jsem už jednou byla. Není to hezké místo, lidé tam nejsou vždy milí, ale je to moje jediná naděje, jak se dát zase dohromady.
Požádala jsem doktory, aby mi potom podvázali vaječníky. Abych už nikdy nemusela stát před tak strašlivou volbou. Abych už nikdy nemusela zlomit srdce sobě ani žádnému dalšímu dítěti.
Můj největší sen pro tebe je, abys měl šťastný a zdravý život. Abys byl obklopen láskou.
A můj největší sen pro mě? Že jednoho dne budu zase normální.
Nikdy na tebe nezapomenu. Budeš navždy mým malým chlapečkem, kterého jsem tolik milovala, že jsem ho raději nechala jít.
S láskou, která bolí,
tvoje máma Eva.
Nacházíte se v těžké životní situaci a máte pocit, že jste na všechno sami? Někdy pomůže jen se vypsat. Svěřte se mi se svým trápením na pribehy.kral@seznam.cz. Budu naslouchat.
