Článek
Jmenuje se „Dospělé děti emočně nezralých rodičů“. Nevinný název, že? Čekala jsem pár chytrých rad, nějaké to sebepoznání, možná pár aha-momentů. Místo toho jsem dostala přímý zásah na solar.
Ta autorka. Ta cizí žena odněkud z Ameriky. Jak je to vůbec možné? Nikdy mě neviděla, nezná mé rodiče, neslyšela mé příběhy. A přesto na několika desítkách stránek popsala kořen všech mých problémů, mé dětství a celou mou osobnost s takovou mrazivou přesností, že mi z toho běhá mráz po zádech.
Jsem uražená! Cítím se, jako by mi někdo vlezl do hlavy, ukradl mé nejtajnější myšlenky a pocity a pak je bez dovolení natiskl na papír pro celý svět. Je to tak nestydaté. Tak drzé.
Nedokážu přečíst jedinou kapitolu, aniž bych se nerozbrečela. Nejsou to jen slzy smutku. Jsou to horké, vzteklé slzy. Slzy frustrace a bezmoci. Ta kniha mě nutí dívat se na věci, před kterými jsem celý život utíkala.
Číst ji je jako podstoupit tu nejbolestivější hloubkovou masáž. Jako když vám zkušený fyzioterapeut najde ve svalu zatuhlý uzel, o kterém jste možná ani nevěděli, a pak do něj bez varování zaryje palec. Bolí to jako čert. Chcete křičet, ať přestane. Ale zároveň víte, že přesně tohle je ta bolest, která vás může uzdravit.
Každá věta je ten bolestivý stisk. Každý příklad z praxe je další facka. Když jsem četla pasáž o dětech, které se příliš brzy staly „těmi zodpovědnými“, a o jejich neschopnosti se v dospělosti uvolnit a jednoduše být, musela jsem knihu zavřít. Bylo to, jako by psala o mně. Přímo a bez obalu.
Moje první reakce je tu knihu zahodit. Schovat ji na dno skříně, vrátit se ke svému starému, pohodlnému popírání. Předstírat, že ten bolavý uzel ve svalech mé duše neexistuje.
Jenže už to nejde. Ta kniha ten uzel našla a pojmenovala. A já vím, že i když ji nenávidím za tu bolest, kterou mi způsobuje, nemůžu přestat číst. Protože ten pocit, když bolest po tlaku na chvíli povolí, je náznakem úlevy. Náznakem svobody.
Takže ano, nenávidím tu knihu. Nenávidím ji, protože je pravdivá. A protože je tak nesnesitelně pravdivá, je možná to jediné, co mě doopravdy může zachránit.
Narazili jste někdy na knihu, film nebo píseň, která vás zasáhla s nečekanou silou? Podělte se o své zážitky a doporučení na pribehy.kral@seznam.cz. Třeba právě váš tip pomůže někomu dalšímu.
