Článek
Byl to blesk z čistého nebe. S mým snoubencem Tomášem jsme plánovali svatbu, když se do našeho města přistěhovala jeho velká láska ze střední, Lucie. Zrušil naše zasnoubení a vrátil se k ní. Než uběhl rok, byli zasnoubení, vzatí a měli první dítě. Pro mě to byla taková rána, že jsem se z toho, upřímně, asi nikdy úplně nedostala. Paradoxně se z něj stal „ten, co utekl“ pro mě.
Před pár dny se mi ozval, že by se chtěl sejít a „pokecat“. Vypadlo z něj, že toho, jak se se mnou rozešel, litoval už po dvou měsících. Jenže Lucie v té době otěhotněla a on měl pocit, že to dluží svému synovi, aby se pokusil vytvořit rodinu. Jejich vztah se prý rychle rozpadl, když zjistil, že Lucie nehledá životního partnera, ale spíš někoho, kdo ji bude finančně zajišťovat. Právě hádky o peníze je nakonec dohnaly k rozvodu. Rozvedení jsou půl roku a mají spolu dvě děti. Podle něj se k němu Lucie neustále snaží vrátit, ale on ji už nechce.
A pak přišla ta otázka. Zeptal se, jestli bych mu byla ochotná dát druhou šanci.
Musím se přiznat, ještě před pár měsíci bych po téhle šanci skočila všemi deseti. Jenže se něco změnilo. Nedávno jsem se začala bavit s jedním skvělým klukem, Honzou. Není to zatím nic oficiálního, ale před dvěma týdny jsme byli na rande a bylo to úžasné. Mám pocit, že by se z toho mohlo vyvinout něco opravdu hezkého. A já teď nevím, jestli mi Tomáš stojí za to, abych o tohle přišla.
Jsem na rozcestí. Na jedné straně je moje stará láska, muž, o kterém jsem si myslela, že si ho jednou vezmu. Na druhé straně je nový začátek s někým, kdo se zdá být fajn a nemá za sebou takovouhle spoušť. Co mám dělat?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
