Článek
Včera večer jsme se s mámou vracely z večeře. Proti nám šli dva muži, nejspíš opilí. Jeden z nich se zastavil, sjel mě pohledem od hlavy až k patě a řekl tomu druhému: „Páni, na to koukej.“ Měla jsem na sobě obyčejné šaty.
Otočila jsem se a odsekla mu, ať jde do háje. Máma mě hned začala tišit, protože se bála. Ten muž na pár vteřin ztichl, ale pak, když jsme odcházely, začal na mě křičet a celou dobu mi nadával do krav a mrch.
Celou cestu autobusem domů jsem probrečela. Cítila jsem se tak špinavě, poníženě a odlidštěně.
Dnes ráno jsem se probudila a první věc, na kterou jsem myslela, byl ten včerejší zážitek. Okamžitě jsem se znovu rozplakala. Jsem tak neuvěřitelně unavená z toho, že se mi takové věci pořád dějí.
A abych to upřesnila: nebrečela jsem proto, že mi nadával. Je mi úplně jedno, jestli si nějaký opilec myslí, že jsem kráva. Brečela jsem kvůli tomu, jak odporně jsem se cítila po tom jeho oplzlém komentáři a pohledu na mé tělo. Brečela jsem kvůli tomu ponížení.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
