Článek
Nejstarší řemeslo bují od středověku
Pověstné „nejstarší řemeslo“ za sebou má už skutečně dlouhou historii. Prostitutky se objevovaly už v ulicích středověké Prahy.
Od 13. století se proslulým pražským místem neřesti stala krčma s nepříliš lákavým názvem – Jedová chýše. Traduje se, že do podniku u kostela svatého Apolináře chodili studenti medicíny, kteří se vyznali nejen ve výrobě léčiv, ale také nejrůznějších jedů. Hospoda dle toho měla údajně získat svoje jméno. Jedná se však dnes o nepotvrzenou legendu.
Co je realitou, že v podniku se scházela opravdu pestrá společnost nejrůznějších lidí na okraji společnost. A to včetně pražských prostitutek.
Rozkvět prodejná láska prožívala hlavně ve 14. století za vlády Karla IV. Tehdy mohl návštěvník na prostitutky narazit v oblasti dnešních ulic Bartolomějská a Konviktská. Pokud by se tam ovšem ocitl, místu, jemuž se přezdívalo „Pražské Benátky“ se totiž slušní Pražané vyhýbali obloukem.
První veřejné domy, které byly pod určitou kontrolou, se objevily v 18. století. Císař Josef II. byl v tomto směru poměrně osvíceným panovníkem. V roce 1815 se pak objevily i koncesované prostitutky pro vojáky, což mělo především za cíl bránit rozvoji pohlavních chorob.
Nic se nezměnilo ani koncem 19. století, které podobnému způsobu obživy mimořádně přálo. Prostituce bujela, navzdory usilovné péči strážců morálky, hlavně na Starém Městě pražském. Hojně se lehké ženy vyskytovaly v uličkách okolo Staroměstského náměstí, v Ungeltu, v okolí kostela svatého Jakuba, svatého Haštala, Na Františku, kolem Anežského kláštera a na území bývalého židovského ghetta.
Novodobá historie prostituce na území Prahy se nesla ve znamení Perlovky
Pravý boom prostituce na území našeho státu nastal v roce 1990. V „sametových“ poměrech změnou politického klimatu došlo ke zrušení trestného činu příživnictví, který mimo jiné zahrnoval i prostituci.
Zřejmě nejznámějším symbolem pražské prostituce se v novodobé historii stala Perlová ulice, která spojuje Uhelný trh s Jungmannovým náměstím. Dáno to bylo hlavně blízkostí uličky k Václavskému náměstí a ulice Na Příkopech, což slibovalo zdejším děvčatům náležitě solventní klientelu z řad turistů. Centrum prostituce v těchto místech bylo za totality i během bouřlivých 90. let. Prakticky konec pro prostitutky z Perlovky znamenala městská vyhláška z roku 2008, která pouliční prostituci zakázala.
Dnes už sice doby největší „slávy“ proslulé pražské uličky lásky skončily, ale prostituce z ulic hlavního města rozhodně nezmizela. A má řadu podob – od prodejných děvčat postávajících v ulicích až po luxusní společnice, které si „zákazník“ může objednat domů.
Dnes postávají dívky nabízející erotické služby nejčastěji na Karlově náměstí. Narazit se na prostitutky dá také na Václavském náměstí. Na své zákazníky čekávají i ve Vodičkově ulici, která obě náměstí propojuje. Mezi legendu noční Prahy patří dnes již zašlý erotický klub Lotos na Jižním městě.
Zdroje
1) Vnímání prostituce v dějínách: https://is.muni.cz/th/w6tkr/Priloha_c.1_Vnimani_prostituce_v_dejinach.pdf
2) Kněžky lásky mění adresu: https://www.nasepraha.cz/knezky-lasky-meni-adresu-karlak-je-nova-perlovka/
3) Jedová chýše: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jedov%C3%A1_ch%C3%BD%C5%A1e
