Článek
Všechno to začalo před pár měsíci, na jaře 2020, během prvního velkého lockdownu. Bylo mi pětadvacet, nudil jsem se a, buďme upřímní, byl jsem nadržený. Tak jsem trávil čas na Tinderu a snažil se najít někoho na bezpečné karanténní povyražení.
Jednou večer jsem narazil na profil velmi atraktivní starší ženy. Šárka, 44 let. Říkal jsem si, že je to sen každého kluka v mém věku, sbalit takovou zkušenou pumu. Tak jsem bez váhání swajpnul doprava. O pár dní později mi přišlo oznámení. Byla to shoda!
Začali jsme si psát a flirtovat, šlo to skvěle. Najednou mi od ní přišla zpráva: „Hele, moc se v téhle aplikaci nevyznám, to se jako nejdřív jde na rande, nebo se jde rovnou na sex?“ V tu chvíli jsem pil kafe a prskl jsem ho nosem po celém monitoru. Přišla moje šance.
Odpověděl jsem, že lidi většinou jdou rovnou na věc, ale že já jsem v pohodě s oběma variantami. Odepsala: „Tak to je dobře, protože nesnáším formality.“ Málem jsem se z toho nadšení po… no, však víte. Poslala mi adresu s tím, že má v pátek volno a ať přinesu víno. Zbytek týdne si pamatuju jen jako rozmazanou šmouhu plnou úzkostlivého očekávání. Tohle jsem nesměl pokazit.
Přišel pátek. Dorazil jsem s lahví vína a ona vypadala naprosto neskutečně. Ještě líp než na fotkách. Povídali jsme si o hudbě a cestování, žádné osobní detaily, což se mi později mělo ošklivě vymstít. Po pár skleničkách jsme se na sebe vrhli jako králíci uprostřed jejího obýváku. Když jsem odcházel, cítil jsem se jako král vesmíru.
Druhý den mi napsala, jak skvělé to bylo a že se díky mně zase cítila mladá. A že má volno každý pátek a sobotu, takže bychom to příští týden mohli zopakovat.
Takhle to fungovalo zhruba tři měsíce. Scházeli jsme se jednou nebo dvakrát týdně, užívali si jako zvířata a pak si šli každý svou cestou, dokud jeden z nás zase nedostal chuť. Sladká dohoda, že? Omyl.
Celou dobu jsem se o svém tajném románku svěřoval v práci svému kolegovi, Petrovi. Je mu třiadvacet, je to fajn kluk a dobrý kámoš. Dokonce jsem ho zaučoval, když k nám nastoupil. U piva po práci jsem mu barvitě líčil svoje eskapády s touhle tajemnou ďáblicí. A on mě plácal po zádech a říkal, že přesně tohle je jeho sen.
Včera jsem Šárce napsal, že mám dnes volno, a zeptal se, jestli se nechce vidět. Odepsala, že ji její syn bere na oběd, ale že můžu přijet ve tři. Zmínila se, že má syna, ale dál to nerozváděla a já se neptal.
Přišly tři hodiny a já už byl skoro u jejího domku za Prahou, když mi napsala, že má zpoždění. Žádný problém. Zaparkoval jsem na ulici o kousek dál a čekal v autě.
Sedím tam, poslouchám rádio, když do její příjezdové cesty zatočí podezřele známé SUVéčko. Zpozorněl jsem a okamžitě mi došlo, odkud ho znám. Z předního sedadla vyskočil Petr, můj kolega, obešel auto, dal Šárce pusu na tvář, objal ji a pak naskočil zpátky. Spadla mi čelist.
Začal couvat z příjezdovky a já tam seděl ve své ojeté oktávce jako jelen v záři reflektorů. V naprosté panice. Otočil se a zastavil deset metrů přede mnou, zíral přímo na mě. Obličej mi zrudl a měl jsem pocit, že budu zvracet.
Stáhl okénko a s nechápavým výrazem se zeptal, co tam dělám a jaká je to náhoda. Úplně jsem zpanikařil, začal koktat a vymyslel si tu nejblbější lež, že hledám dům svého bratrance. Díval se na mě skepticky, ale nakonec jen pokrčil rameny. A celou tu dobu nás jeho matka pozorovala skrz záclony.
Poradil mi cestu a já odjel, abych se hned za rohem otočil a vrátil se, jakmile zmizel.
Asi nemusím říkat, že jsem šel dovnitř, řekl jí, co se stalo, a pak jsme jen oba mlčky seděli, než jsem zase odešel. Žádné radovánky se nekonaly.
Teď jsem doma a panikařím. Zavolal jsem do práce, že jsem nemocný, protože se mu nemůžu podívat do očí. Není přece možné, aby mu to nedošlo, že? Že ta divoká milenka, o které jsem mu tak barvitě vyprávěl, je jeho vlastní máma? Sakra.
Dostali jste se někdy do situace, která byla tak trapná, že jste si přáli, aby vás pohltila černá díra? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Možná zjistíte, že v tom nejste sami.
