Článek
Mezi dvanáctým a čtrnáctým rokem jsem si prošla peklem, ke kterému mě donutili dospělí. Když ty lidi konečně zatkli, všechno se provalilo. Vzala si mě sociálka a skončila jsem v pěstounské péči. Všichni ve škole věděli, co se stalo. A od té doby se na mě dívají jinak.
Někteří se ke mně chovají, jako bych byla špinavá. Jako bych si za to mohla sama. Kluci ve škole mě jen využívají. Chtějí se se mnou vyspat, ale oficiálně se mnou chodit? To ani náhodou. Jsem pro ně jen „ta děvka“, „jetá“, „použitá“. Říkají, že jsem spala se spoustou starých chlapů a že jsem poškozené zboží. Každé to slovo bolí jako rána nožem.
Moje terapeutka říká, že jsou to jen nevyzrálí malí kluci a že skutečný chlap by se takhle nikdy nechoval. Já jí chci věřit, opravdu chci. Ale pak vidím i starší kluky, jak řeší, s kolika partnery holka spala, a panikařím. Mám strach, že se na mě všichni budou navždycky dívat jako na něco špinavého a nechutného. Že nikdy nebudu pro nikoho dost dobrá.
Tak se ptám vás. Chodil bys s holkou, jako jsem já? S holkou s mojí minulostí?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
