Článek
Je to naprosto bizarní situace. V pátek jsem byl ve své oblíbené hospodě, nad kterou shodou okolností bydlím. Dal jsem se tam do řeči s Jirkou, klukem, kterého znám jen tak od vidění. Začali jsme se bavit o počítačích a on byl nadšený, že mám výkonný herní stroj. Chtěl ho vidět.
„Jasně, pojď nahoru, ukážu ti ho,“ řekl jsem. Když jsme odcházeli, jeho kamarádi na nás pokřikovali dvojsmyslné vtipy. Smáli jsme se tomu.
Nahoře jsme si dali trochu koksu, asi hodinu a půl jsme hráli hry a probírali komponenty. Pak šel zpátky dolů za kamarády a já zůstal doma.
Druhý den ráno jsem se probudil a měl jsem plný mobil zpráv.
„Čau, gratuluju ke coming outu!“
„Vůbec jsem netušil, že jsi na kluky! Jsem za tebe rád!“
„Slyšel jsem o tobě a Jirkovi, držím palce!“
Byl jsem v naprostém šoku. Nějak se rozkřiklo, že jsme spolu s Jirkou nejen spali, ale že jsem se mu u toho svěřil, že jsem gay.
Okamžitě jsem napsal status na Facebook, abych to uvedl na pravou míru. Napsal jsem, že se nic nestalo, že je to jen nějaká divná fáma nebo lež.
A tím jsem rozpoutal peklo.
Pod mým statusem se objevil komentář od jednoho známého gaye: „Nemyslím si, že by si Jirka něco takového vymyslel. Jsem zklamaný, že se tak stydíš za to, kým jsi, že radši obviníš gaye ze lži, jen abys ochránil svou maskulinitu.“
Ten komentář dostal šest lajků. Přidali se další. Že prý se chovám jako typický homofob vylekaný vlastní sexualitou. Jedna holka si dokonce napsala status: „Když heteráci obviní gaye ze lži o sexu, jen aby si zachránili svou křehkou mužnost.“ Bylo jasné, že mluví o mně.
Jsem v pasti. V naprosto neřešitelné situaci.
Už čtyři dny se snažím dovolat Jirkovi. Neodpovídá. Vůbec nevím, jestli tenhle nesmysl rozšířil on (zfetovaný z kokainu), nebo jeho kamarádi.
Každému, kdo mi napíše, trpělivě vysvětluju, že nejsem gay a že se nic nestalo. Někteří to vezmou, jiní mi neodpoví – zjevně si myslí, že jsem lhář.
Dokonce i jedna moje dobrá kamarádka mi napsala: „Hele, vím, že to popíráš, ale kdyby náhodou jo a jen se stydíš, tak je to v pohodě!“
Už nevím, co mám dělat. Vůbec mi nejde o to, jestli si o mně lidi myslí, že jsem gay. Ať si myslí, co chtějí. Ale vadí mi, že jsem za lháře a homofoba, protože se snažím říct pravdu o své vlastní identitě.
Čím víc to popírám, tím hůř vypadám. Čím víc se bráním, tím víc potvrzuju jejich teorii o své „křehké maskulinitě“.
Jeden hloupý večer a jedna lež mě zavřely do klece, ze které se zdá se nedá dostat ven.
Stali jste se taky někdy obětí fámy, která se vymkla kontrole? Jak jste se bránili, když vám nikdo nevěřil? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je nejhorší boj ten proti lži, které všichni chtějí věřit.
