Článek
Už nějakou dobu bojuji s depresí. Většinou jsou to jen takové ty šedé dny, kdy je všechno těžké a bez smyslu. Ale před pár dny se ta tíha stala nesnesitelnou. Rozhodl jsem se, že to skončím.
Pracuji jako uklízeč ve velké kancelářské budově. Zrovna jsem měl pauzu. A v té prázdnotě, v tom tichu prázdných chodeb, přišlo to rozhodnutí. Bylo klidné a jasné. Dnes je ten den.
Můj plán byl jednoduchý. Dojdu ke svému úklidovému vozíku, vezmu lahev Sava, zamknu se v kumbále na čisticí prostředky a vypiju ji.
Vytáhl jsem z kapsy propisku a malý bloček. Chtěl jsem napsat dopis na rozloučenou. Pár slov pro ty, které tu nechávám. Začal jsem psát.
A v tu chvíli mi zavibroval telefon.
Na displeji se rozsvítilo její jméno. Anna. Moje nejlepší kamarádka. Zpráva byla tak prostá.
„Ahoj, jak se máš? Chtěla jsem se jen zeptat, jestli jsi v pohodě.“
Anna ví, že mám deprese, a čas od času mi napíše, aby mě zkontrolovala. Ale tentokrát to bylo jiné. Jako by to věděla. Jako by tušila, že sedím v kumbále s dopisem na rozloučenou a vedle sebe mám jed.
V jediném okamžiku se všechno změnilo. Všechny myšlenky na konec, celá ta tíha a odhodlání, to všechno prostě zmizelo. Roztálo to jako sníh na slunci.
Najednou jsem to viděl naprosto jasně. Nemůžu se zabít. Ne kvůli sobě, ale kvůli ní.
Znám ji. Vím, že by si to vyčítala do konce života. Kladla by si otázky, jestli mohla udělat víc. Jestli něco nezanedbala. Zničilo by ji to. A já bych byl ten, kdo by jí to břemeno naložil na záda.
Zachránila mi život. Jedinou zprávou, o které si pravděpodobně myslí, že na ni možná ani neodpovím. Zachránila mě a vůbec o tom neví.
Chtěl bych jí tak moc poděkovat. Chtěl bych jí říct, jak moc pro mě její přátelství znamená. Jak moc ji za to miluju. Ale bojím se.
Bojím se, že bych ji vyděsil. Že bych ji rozrušil. Že bych na ni naložil to břemeno, kterému jsem se chtěl vyhnout.
A tak teď sedím a přemýšlím. Mám jí to říct? Mám jí prozradit, jak blízko jsem byl konci a jak mě její prostá starostlivost vytáhla zpátky? Nebo mám jen mlčet a být jí navždy vděčný za záchranu, o které se nikdy nedozví?
Trápí vás neopětovaná láska nebo složitý vztah s nejlepším kamarádem/kamarádkou? Svěřte se se svým příběhem na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je největším tajemstvím to, co je všem na očích.
