Článek
S přítelkyní Evou jsme spolu šest let, známe se od vysoké školy. Náš vztah byl vždycky skvělý. Málokdy jsme se hádali, o všem jsme si dokázali promluvit. Teď mám ale pocit, že jsem šest let chodil s někým, koho vůbec neznám.
Když jsem před čtyřmi lety po škole nastoupil do práce, Eva ještě studovala medicínu. Bylo pro mě naprostou samozřejmostí ji podporovat. Přispíval jsem jí na nájem, na jídlo, na skripta. Chtěl jsem, aby měla klid na učení a nemusela se stresovat po brigádách.
Loni konečně promovala. Dostala skvělou pracovní nabídku na klinice v Německu, kterou přijala. Jsme teď ve vztahu na dálku, ale hlavně jsem byl nesmírně hrdý a šťastný. Vydělává tam teď podstatně víc než já tady v Praze.
O víkendu za mnou přijela a my si začali plánovat budoucnost. Mluvili jsme o svatbě, o koupi domku za Prahou, o dětech. A právě tehdy přišla ta ledová sprcha.
Řeč přišla na peníze. A Eva mi s naprostým klidem oznámila, jak to podle ní bude fungovat.
Její peníze jsou prý jen a pouze její. Na její útratu, její koníčky, její úspory. A já, jelikož jsem chlap, mám povinnost platit za všechno, co se týká rodiny.
To znamená hypotéku, veškeré poplatky, jídlo, auto, dovolené, výdaje na děti. A aby toho nebylo málo, tak i její osobní výdaje a kapesné tady v Česku.
Zůstal jsem na ni zírat s otevřenou pusou. Nevěděl jsem, jestli si dělá legraci. Nedělala.
Její hlavní argument? Rada od maminky. Prý ji maminka celý život učila, že chlap může ženskou kdykoliv podvést a opustit a ona pak zůstane s dětmi a holým zadkem. Proto si ona musí vytvořit vlastní finanční polštář, takový „plán B“, kdybych se ukázal jako zmetek.
Druhý argument byl, že porod je pro ženu dost velká oběť, a proto je mou povinností se o dítě kompletně finančně postarat.
Jsem z toho úplně zmatený. Je tohle normální očekávání? Chápu, že chce mít jistotu, ale tohle mi nepřijde jako partnerství, ale spíš jako nějaký obchodní kontrakt, kde já jsem investor a ona si drží své akcie stranou.
Nevadilo by mi být hlavním živitelem rodiny. Ale abych dokázal sám utáhnout dům, rodinu a ještě její výdaje a dát našim budoucím dětem dobrý život, musel bych vydělávat tak třikrát víc než teď. To je naprosto nereálné.
Prošli jsme spolu tolika věcmi. Opravdu se milujeme a užíváme si každou společnou chvíli. Ale po tom, co jsem se včera dozvěděl, nevím, co mám dělat.
Mám pocit, že se mi zhroutil celý svět a představa naší společné budoucnosti. Jak můžu budovat rodinu s někým, kdo mi takhle otevřeně říká, že mi nevěří a že její peníze nikdy nebudou naše?
Narazili jste ve vztahu na naprosto odlišné představy o společných financích a partnerství? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
