Článek
Jan Saudek se narodil 13. května roku 1935 do rodiny bankovního úředníka. Jde o významného českého uměleckého fotografa, malíře a spisovatele. Na svět přišel do židovské rodiny jako dvojče staršího bratra Karla, pozdějšího známého kreslíře.
Dlouhou dobu se v životopisech také uvádělo, že právě židovský původ ovlivnil raná léta života Jana Saudka, neboť se svým bratrem prošel koncentračním táborem v Osvětimi. Zážitky z koncentračního tábora se měly promítnout i do jeho tvorby. Saudek však až po dlouhých letech pro deník Blesk nakonec přiznal, že se tato informace nezakládá na pravdě. Prvním, kdo se tuto informaci pokusil vyvrátit, byl Josef Klíma.
Válka však samozřejmě do jeho života zasáhla. Po jejím skončení se mladý Jan setkal s americkými komiksy a různými, tehdy ještě neznámými časopisy, kde se dozvěděl o světových osobnostech, jako o Evitě Perónové, Margaret Bourke-Whiteové, Eugenu Smithovi či Giselle Freundové, kterými se začal inspirovat.
Jak Jan Saudek objevil svou typickou zeď
Jan Saudek vystudoval grafickou školu v Praze a od roku 1950 pracoval jako produkční v tiskárnách, poté se začal věnovat kreslení. V okamžiku, kdy dostal svůj první fotoaparát, model Kodak Beau Brownie, propadl kouzlu fotografování. O rok později aranžoval a koloroval jedny z prvních vlastních snímků, jeho tvorba se ale nejprve nesetkala s pochopením, což ho na nějakou dobu od dalších pokusů dokonce odradilo. Naštěstí se ale k této činnosti vrátil. Jeho první manželka Marie mu v roce 1958 koupila fotoaparát Flexaret 6×6, se kterým fotí dodnes.
Docenění se jeho tvorba dočkala až v 60. letech. Sám v tomto období do ruky dostal katalog z výstavy Family of Man, který ho okouzlil. A první zahraniční výstavy konečně přinesly uznání i jemu samotnému. V Česku poprvé vystavoval roku 1963 v Divadle Na zábradlí. Dnes jsou jeho fotografie součástí celé řady významných uměleckých sbírek. Jeho raná tvorba se opírala především o témata zaměřená na dětství a na vztah dětí a dospělých a také na mateřství a otcovství, později nabyly Saudkovy snímky vyšší provokativnosti. Stejně tak v počátcích fotografoval sám sebe.
V 70. letech zkoušel malovat a psát, zatím nepříliš úspěšně. Dál se věnoval i fotografování. V roce 1972 se objevil typický prvek jeho fotografií – zeď. Ponuře barevná oprýskaná zeď, před kterou usazuje fotografované objekty, se stala jeho signifikantním uměleckým znakem. Do jeho vyjádření se promítá široká škála emocí, od lásky po nenávist. Často zobrazuje kontrasty mezi krásou a ošklivostí, mládím a stářím.
Tvorba Jana Saudka nepřestává provokovat
Saudkovy fotografie charakterizují hlavně neobvyklé symbolické kompozice, typicky nápadité barevné tónování, často ručně kolorované. Izolace způsobená totalitním režimem v Československu jej přiměla k hledání vlastního výrazu právě ve stylizovaných scénách. Vlastní je mu ovšem i explicitní charakter témat. Saudek často zobrazuje erotiku, tělesnost, intimitu, vztah ženy a muže, jejich propojení a vzájemnost. Tento umělec se prioritně věnuje ateliérové fotografii.
Svým uměleckým působením dokázal dokonce ovlivnit řadu dalších tvůrců, a to i ve světovém měřítku. Jedním z nejpůsobivějších příkladů je třeba Saudkova stylizovaná fotografie nahého mužského torza s novorozencem v náručí. V 90. letech 20. století zase pracoval na cyklu pojmenovaném „Karty“, což byly polonahé ženy naproti sobě spojené v pase, podobně jako na hracích kartách. Dalším jeho oblíbeným motivem se stalo otevřené okno a před ním žena, muž či milenci.
Stejně jako je uznávaným fotografem, patří Jan Saudek i k oceňovaným malířům. Tato část jeho tvorby není tak známa širší veřejnosti, ale je po stránce umělecké neméně hodnotná. Většinou se inspiruje vlastními fotografiemi.
Kontroverzi Jan Saudek budí nejen svým profesním působením, ale i soukromým životem. Znám je především jako milovník žen a jejich krásy. Což se ostatně promítá i v tom, že má poměrně početnou rodinu. V počtu potomků se různé zdroje liší, uvádí se až dvě desítky. Oficiálně nyní Jan Saudek žije v manželství se svou čtvrtou chotí, novinářkou Pavlínou Saudkovou (za svobodna Hodkovou), jíž si bral v roce 2014.
Zdroje
