Článek
Je mi dvaadvacet. Jsem introvert a před osmi měsíci mě podvedl a opustil můj jediný přítel. Od té doby je pro mě neuvěřitelně těžké s kýmkoliv navázat kontakt. Nemám sociální sítě, mám pár kamarádek, ale ty se mi skoro neozývají. Jsem obyčejná holka, průměrný vzhled, a od toho rozchodu si moc nevěřím. Chodím na vysokou a o víkendech mám dvanáctihodinové směny v jednom fastfoodu, abych vůbec vyšla s penězi.
Nevím, prostě na mě padla taková samota, že jsem to už nemohla vydržet. Kolega z práce se mi jednou zmínil, že jeho kamarád si přivydělává jako společník. Našla jsem ho na Facebooku. Napsal mi ceník a položil pár otázek ohledně mého zdraví. Nikdy jsem s ním neplánovala spát, jen jsem nechtěla, aby si myslel, že jsem úplně divná.
Sešli jsme se v hotelu. Hned jsem mu řekla, že nechci žádný sex, že chci jen, aby mě někdo držel v objetí a říkal mi povzbudivá a milá slova. Souhlasil. Zaplatila jsem mu.
Pak jsem z kabelky vytáhla balíček malých kartiček, které jsem si předem připravila, a podala mu je. Stálo na nich:
- „Jsem na tebe pyšný.“
- „Vedeš si skvěle.“
- „Jsi silná.“
- „Jedla jsi dneska?“
- „Jsi v pořádku?“
- „Vím, že to zvládneš.“
- A další podobné věty.
A on mě prostě jen držel v náručí a potichu mi četl ty věty z kartiček, dokud nevypršel náš domluvený čas. Jakmile ty dvě hodiny skončily, vystřelila jsem z toho pokoje, jako by mi za patami hořelo.
Cítím se tak poníženě a stydím se, a musela jsem to někomu říct. Ale protože se nemám komu svěřit, tak píšu alespoň sem.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
