Článek
Každý týden chodím se svou dcerou Aničkou do mateřského centra. Ne proto, že by mě to extra bavilo, ale protože nám tchyně zaplatila roční členství jako „vánoční dárek“ pro vnučku. Což v překladu znamená: „Myslím si, že to dítě málo socializuješ, tak to pasivně agresivně napravím.“
Takže tam každý týden hodinu sedím mezi ostatními maminkami z Instagramu, které plánují tematické narozeninové oslavy, řeší čas u obrazovky a sdílejí si bezlepkové recepty, zatímco jejich děti na sebe jen tak zírají.
Jedna věc mě tam ale zaujala: všechny ty děti uměly znakovat. Přišlo mi to neuvěřitelně super.
Tak jsem si o tom něco vygooglila a začala svou dceru učit pár základních znaků pro základní potřeby. A ono to fungovalo! Najednou mi ten můj malý človíček, který ještě neuměl mluvit, dokázal říct „ještě“, „hotovo“ a „pít“! Dokázala na mě ukázat „máma“ a na manžela „táta“! Sakra! Díky, matky z Instagramu! Beru zpět všechny ty pomluvy, co jsem si o vás mumlala cestou domů.
Včera byl manžel mimo město a mně se nechtělo vařit. Vzala jsem Aničku do naší oblíbené hospody na smažák. Děcko miluje hranolky a já taky. Objednala jsem si pivo, smažák a pro malou vodu. Číšník jí přinesl vodu v kelímku s víčkem a brčkem, který jsem jí postavila mimo dosah, aby ho hned nerozpatlala.
Takže pokaždé, když se chtěla napít, ukázala znak pro „pít“. A pokaždé, když chtěla moji pozornost, ukázala znak pro „táta“, protože ten je zjevně zábavnější než znak pro „máma“. Dobře, neřešila jsem to.
Všimla jsem si ale, že u stolu opodál sedí dvě ženy, které si také znakují. A koukají se na nás a trochu se chichotají. Říkala jsem si, dobře, asi jsem to podle těch obrázků z Googlu naučila trochu blbě. No a co.
Když ale ty ženy odcházely, zastavily se u našeho stolu. Jedna z nich mi podala svůj telefon, na kterém měla napsanou zprávu:
„Víte o tom, že vám říká, že jste ‚hloupá‘ a že chce pít ‚alkohol‘?“
Zůstala jsem na to zírat. Cože?
Pak mi ukázala, že jsem svou dceru skutečně naučila špatné znaky. Že existuje jiný znak pro „pít (nealko)“ a „pít alkohol“. A že tím, že u znaku pro tátu sevřela pěst místo placaté ruky, neukazovala „táta“, ale „hloupá“. Což už bylo tak jako tak špatně, protože jsem její máma.
Už si jenom představuju, co by na to řekly ty dokonalé matky z kroužku, kdyby tam Anička přišla a začala si říkat o panáka.
Stal se vám při výchově dětí nějaký podobně epický komunikační trapas? Podělte se o něj na pribehy.kral@seznam.cz. Aspoň se společně zasmějeme a ujistíme se, že v tom nejsme sami.
