Článek
Naše Anička měla od malička nádherné, husté vlasy až po pás. Byla to její chlouba, ale v poslední době začala občas prohodit, že už se jí nelíbí a že by se chtěla nechat ostříhat. Nijak jsme na to netlačili, známe svoji dceru. Jeden den něco chce, druhý den už ne. Nežádala nás ale, abychom ji objednali ke kadeřnici, tak jsme tomu nechávali volný průběh. Až do včerejšího večera.
S manželem Pavlem jsme se dívali na televizi, když z pokojíčku přišla Anička a postavila se před nás. S vlasy ostříhanými na zubaté mikádo. Jedna strana kratší, druhá delší, a vpředu jakýsi pokus o ofinu. Samozřejmě jsme se nezlobili. Vybuchli jsme smíchy, jak komicky vypadala, a hned jsme ji vzali k naší kadeřnici, která z toho vytvořila roztomilý krátký sestřih. Anička byla nadšená.
Všechno by bylo skvělé, nebýt tchyně Boženy. Když Aničku uviděla, začala panikařit, jako by nastal konec světa. Vím, že Aniččiny vlasy milovala a vždycky jí opakovala, že si je nesmí nikdy ostříhat, protože „vlasy jsou korunou krásy každé dívky“. Naprostý nesmysl, pokud se ptáte mě.
Naštěstí Aničce neřekla nic. Veškerou svou zuřivost si ale vylila na nás. „Jak jste jí to mohli dovolit? Vypadá jako kluk! Holky mají mít dlouhé vlasy, ne nějaké mikádo po bradu! Je to příšerné! Měli jste jí říct ne, a když to udělala sama, měli jste ji potrestat!“
Snažili jsme se jí to vysvětlit. „Mami, o co jde? Jsou to jen vlasy, dorostou. Už se jí nelíbily dlouhé, tak si je ostříhala. Proč ne? Proč bychom ji měli trestat? Hlavní je, že se to líbí jí a že se cítí dobře.“
„Nezáleží na tom, co se líbí jí!“ pokračovala. „Jako holka má mít vlasy upravené určitým způsobem! Jste na ni moc měkcí, příště bude chtít tetování nebo umělé nehty. Kdybych byla její matka, tak jí dám na zadek, až by zmodrala!“
„No, tak to je skvělé, že její matka nejste,“ odsekla jsem. Snažili jsme se jí vysvětlit, že nutit dívky nosit dlouhé vlasy je sexistické a srovnávat účes s tetováním je úplně mimo. Proč bychom jí měli zakazovat něco, co jí neublíží a udělá jí to radost?
„Takže kdyby chtěla piercing, tak jí to taky dovolíte?“ zkusila nás zahnat do kouta. Řekla jsem jí, že záleží na tom, co by si chtěla propíchnout. Kroužek v nose v osmi letech samozřejmě ne, ale pokud by chtěla druhé dírky do uší na náušnice – proč ne? Příliš přísná výchova nikdy není dobrá.
Tchyně byla prostě nepříčetná. Zuřila a nedokázala mluvit o ničem jiném. V její hlavě dívka ztrátou vlasů ztrácí i část své hodnoty. Snažila se z nás vymámit slib, že už Aničce nikdy nedovolíme vlasy ostříhat, aby jí zase dorostly do původní délky. Jinak prý bude mít těžký život.
„Nikdy se nevdá,“ prohlásila se smrtelnou vážností. „Žádný chlap se na ni ani nepodívá, protože si bude myslet, že je to lesba. Jenom lesby nosí krátké vlasy.“
Pavel se málem plácl do čela a já na ni jen zírala s otevřenou pusou. Věděli jsme, že je ze staré školy, ale že až takhle, to nás ani ve snu nenapadlo.
Setkali jste se také s tím, že vaši rodiče nebo prarodiče nechápou váš moderní přístup k výchově? Jaké nejabsurdnější genderové stereotypy vám vnucovali? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz!
