Článek
Můj syn Vojta má poruchu autistického spektra, dříve známou jako Aspergerův syndrom. To znamená, že náš život je plný návštěv psychiatrů, psychologů a různých dalších specialistů. Nedávno jsme se rozhodli najít mu novou praktickou lékařku, která by lépe spolupracovala s ostatními a koordinovala péči.
Našli jsme jednu, která vypadala skvěle. Na první preventivní prohlídku jsme k ní vyrazili letos v létě. Strávily jsme spolu skoro hodinu. Procházely jsme Vojtovu kompletní historii, léky, problémy, radosti i strasti. Paní doktorka Nováková byla důkladná, trpělivá a vážná.
Ke konci naší schůzky se na mě podívala a řekla: „Dobře. A dneska bychom mu mohli píchnout ten Gardasil.“
A já, jelikož jsem taky tak trochu „aspie“ a můj sarkasmus je někdy ostřejší než skalpel, jsem neodolala. S naprosto vážnou tváří jsem odvětila: „To v žádném případě, paní doktorko. Nechci, aby z toho dostal autismus.“
V duchu jsem si blahopřála k dokonale provedenému vtipu. Můj syn vedle mě se tiše pochechtával.
Paní doktorka se ale nesmála. Jen na mě zírala.
Nastalo ticho. Dlouhé, trapné, ohlušující ticho. V hlavě jí pravděpodobně běžely všechny možné scénáře, jak jednat s vyšinutou matkou, která věří konspiracím z internetu.
Snažila jsem se situaci zachránit. Zasmála jsem se a ujistila ji, že si dělám legraci. Vrátila mi jen velmi nervózní, nucený úsměv, rychle se rozloučila a vyklidila pole.
S Vojtou jsme pak vedli debatu o tom, jestli jsem byla urážlivá, nebo vtipná. Shodli jsme se, že vtipná. Vtom se otevřely dveře a do ordinace vešel zdravotní bratr. V ruce držel úctyhodný štos papírů.
„Dobrý den,“ spustil vážně. „Tak já vám teď povím něco o bezpečnosti očkování.“
Začala jeho patnáctiminutová přednáška. Mluvil o potenciálních rizicích, o tom, jak jsou vakcíny bezpečné, o zdiskreditovaných studiích.
Snažila jsem se ho zastavit. „Ale my nejsme antivax! Vojta má všechna povinná očkování!“
Jen na mě pohlédl a s neúprosným klidem pokračoval: „Já vím, ale mám nařízeno vám to celé odříkat.“
Bylo mi to jasné. Paní doktorka mě zařadila do škatulky „problémový rodič“ a nařídila plnou osvětu. A tak jsme si to poslechli. Celé. Až do konce.
A ano, pro pořádek – Vojta to očkování samozřejmě dostal.
A musím tomu zdravotnímu bratrovi, Petrovi, vyseknout poklonu. Po té povinné přednášce se ukázal jako naprostý profík. Byl to první člověk v historii, který dokázal mému synovi píchnout injekci, aniž by u toho Vojta brečel nebo se s ním pral.
Takže můj nepovedený vtip vedl sice k trapné čtvrthodince, ale taky k objevení nejlepšího zdravotníka na světě. Možná bych si ten svůj sarkasmus měla nechat patentovat.
Ujel vám taky někdy nějaký vtípek v tu nejméně vhodnou chvíli? Podělte se o své trapné historky na pribehy.kral@seznam.cz. Společně se tomu zasmějeme!
