Článek
Abych to uvedl na pravou míru – nejsem žádný chudák, rodiče mi pomohli zaplatit školu a mám jen malou půjčku, ale rozhodně nežijeme v takovém luxusu jako oni. Aneta je úžasná a miluju ji, ale její rodina, kromě jejího bratra (který je shodou okolností jeden z mých nejlepších kamarádů), jsou rasisti jako z učebnice.
Pokaždé, když jedeme na nějakou jejich rodinnou sešlost, je to peklo. Jsem tam jediný, kdo není „bílý“, a ty řeči… „Ti šikmoocí nám berou práci,“ a podobné perly. Nevím, jestli se mě snaží urazit schválně, ale vadí mi to nejen osobně, ale i celkově. Jsou to prostě rasistická paka. Snažím se být vždycky milý a slušný, protože nechci, aby to zničilo náš vztah, ale stejně mě všichni nesnáší.
No a včera mi napsal její táta. Věděl jsem, že má moje číslo, ale nikdy jsme spolu nemluvili mezi čtyřma očima, protože mě z duše nenávidí. Poslal mi pár zpráv, ve kterých stálo, že „tenhle vztah zašel už dost daleko“. Stručně řečeno mi napsal, že pokud se s Anetou nerozejdu, vydědí ji a celá rodina se k ní otočí zády. A pak dodal, že pokud ji skutečně miluju, tak vím, že rodina je pro ni důležitější, a podobné kecy. Absolutně nechápu, proč s tím přišel zrovna teď, po třech letech.
S Anetou jsem o tom ještě nemluvil, protože nevím jak. Vím, že svou rodinu miluje, a nechci jí zničit vztahy s nimi. Ale taky jí nechci ublížit tím, že se s ní prostě zničehonic rozejdu bez vysvětlení. Vůbec nevím, co mám dělat. I kdybychom se měli rozejít, chci udělat to, co pro ni bude z dlouhodobého hlediska nejlepší. Ale co to je?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
