Článek
V sobotu jsem jako každý měsíc jela na parkoviště u obchodního centra na Chodově předat Lukášovi našeho psa Bena. To je jediná věc, která nás po rozvodu ještě spojuje – bizarní klauzule v rozvodové dohodě o „střídavé péči o psa“, kterou si tam hystericky vydupal. Tentokrát bylo ale všechno jinak.
Když mě Lukáš uviděl vystupovat z auta, zkameněl. Měsíc jsme se neviděli a já jsem teď v 25. týdnu těhotenství, takže bříško už opravdu nejde přehlédnout.
Místo pozdravu na mě začal křičet. Přímo tam, mezi nakupujícími rodinami. „Co to má být? Jak jsi mi to mohla udělat?! Tohle je důkaz, že jsi mě celou dobu podváděla!“
Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Jsme rozvedení od roku 2016. Já mám nový život, nového partnera. Jeho obvinění bylo tak absurdní, že jsem se nezmohla na slovo. Jen jsem mu vrazila do ruky vodítko se psem, řekla „S tebou se odmítám bavit, čau,“ a odjela jsem.
Brali jsme se mladí. Lukáš byl můj první a jediný partner. Po pár letech jsem ale pochopila, že jsme se prostě rozešli v názorech. Já toužila po rodině a dětech, on se na to cítil příliš „mladý“ a nezralý. Upřímně, byl to nedospělý chlap, se kterým bych si dítě nikdy nepořídila.
Náš rozvod byl peklo hlavně kvůli psům. Měli jsme dva. On si vzal jednoho, já druhého. Toho svého ale po pár měsících „nezvládal“ a bez zeptání ho dal svým rodičům. Pak dostal záchvat lítosti a začal mi dělat scény, že mu chybí ten můj. Skončilo to až u soudu, kde si prosadil tenhle nesmysl.
Rok po rozvodu jsem potkala Petra (47). Úžasného, zralého muže, který byl bohužel mladý vdovec. Jeho žena zemřela před mnoha lety a on od té doby s nikým nechodil. I on si vždycky přál děti. V prosinci jsme se zasnoubili a hned se nám podařilo otěhotnět. Naše miminko se má narodit v listopadu. Jsem neskutečně šťastná. Tedy, byla jsem.
Od té sobotní scény na parkovišti mi Lukáš dělá ze života peklo. Neustále mi volá ze skrytých čísel, posílá výhružné zprávy z falešných profilů na Facebooku, které si zakládá jen proto, aby mě mohl kontaktovat. Blokuju ho, ale on si vždycky najde novou cestu.
Píše, že jsem ho zničila, že jsem lhářka, že mi to dítě nenechá. Jsem ve stresu a mám o sebe i o miminko strach. Náš dříve relativně korektní vztah se změnil v noční můru.
Mám se na něj i na celou soudní dohodu o psovi vykašlat, nahlásit ho na policii a poslat ho jednou provždy do háje, že ano? Moje bezpečí a klid mého nenarozeného dítěte je přece důležitější než nějaký papír o psovi, který si vybrečel jeden nedospělý blázen.
Máte za sebou toxický vztah, který vás i po letech nenechá na pokoji? Stalkuje vás váš ex? Svěřte se se svým příběhem na pribehy.kral@seznam.cz. Nejste v tom sami.
