Článek
S přítelkyní (28), říkejme jí třeba Klára, jsme spolu rok a půl. Náš vztah funguje na principu, kterému se říká „vztah vedený ženou“. Je to v podstatě takový životní styl, fetiš. Abych to zkrátil, zasvětil jsem svůj život tomu, abych ji dělal šťastnou. Možná to zní obětavě, ale já z toho mám taky potěšení, i když je to jediné, co z toho mám. Ona spravuje veškeré finance, děláme jen to, co chce ona, nikdy to, co chci já, sex je jen pro její potěšení, já dělám všechny domácí práce a tak dále. Celý náš vztah je postavený na dvojích standardech, které vyhovují jí a ne mně. Ale tak to prostě máme. Občas s tím bojuju, ale celkově mi to vyhovuje.
Mám ale problém se zády, vyhřezlou plotýnku. Normálně to není žádná hrůza, ale o víkendu se mi to příšerně zhoršilo. Byla to neskutečná, agónie, musel jsem do nemocnice. A Klára? Byla naprosto bez podpory, vůbec ji to nezajímalo. Řekla mi, ať tu bolest prostě překonám, ale já se skoro válel po zemi v křečích. Bylo jasné, že to nejde. Omylem jsem ji oslovil jejím křestním jménem a ona na mě zařvala, že jsem neuctivý. Do nemocnice jsem si musel odjet sám, protože mi nedovolila použít telefon. Byla z celé té situace jenom otrávená. Mám pocit, že když jsem odcházel, řekla něco jako, že doufá, že chytím koronavirus, ale nebyl jsem si jistý, byl jsem úplně mimo.
V nemocnici mi dali nějaké léky na uvolnění svalů a už je mi lépe, ale snažím se moc nenamáhat, dokud se ta plotýnka nevrátí na své místo.
A víte, co je na tom nejhorší? I když se ke mně občas chová špatně v rámci naší „role“, tohle bylo jiné. Věděla, že je to vážné, a myslím, že jen odhalila, co si doopravdy myslí. Vždycky jsem si namlouval, že i přes náš zvláštní vztah mě vlastně miluje. Že mě miluje svým vlastním způsobem, který se kvůli naší dohodě moc neprojevuje. Ale v posledních dnech mi došlo, že mě ve skutečnosti vnímá jen jako doslovného sluhu. Nezajímám ji jako člověk, jen jako její submisivní partner. Ani to nazývat partnerstvím nedává smysl.
Možná to sem nepatří, ale chtěl jsem slyšet názor lidí, kteří mají normální, zdravé vztahy. Přeháním to? Myslíte, že by takový vztah mohl fungovat dlouhodobě? Díky za jakýkoliv pohled.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
