Článek
Byla to naprosto běžná návštěva kadeřnictví. Nový sestřih, pokec o počasí, všechno v normálu. Když přišlo na placení, cena byla 650 korun.
Vytáhl jsem z peněženky kartu a vložil ji do terminálu. A v tu chvíli, zatímco terminál zpracovával transakci, jsem si vzpomněl, že v peněžence mám hotovost, které bych se rád zbavil.
A tak jsem na obrazovce terminálu kliknul na tlačítko „Zrušit“.
Vytáhl jsem tisícikorunovou bankovku, podal ji kadeřnici a s velkorysým úsměvem prohodil: „To je dobrý, zbytek si nechte.“
Čekal jsem úsměv a poděkování. Místo toho na mě vytřeštila oči.
„Panebože… to myslíte vážně?“ vydechla s takovým šokem v hlase, až mě to zarazilo.
„Jasně, proč ne?“ odpověděl jsem, stále ještě v roli velkorysého zákazníka. V duchu jsem si říkal: „Chudák holka, asi moc velká dýška nedostává, když ji překvapí tři stovky.“
Jenže ona pokračovala. „Opravdu? Vy jste neuvěřitelný,“ šeptala a oči se jí začaly lesknout. „Víte, tohle mi doslova zaplatí večeři pro mě a pro děti. Moc, moc vám děkuju!“
V tu chvíli jsem se cítil jako král. Jako filantrop. Jako zachránce hladovějících dětí. Ten pocit byl k nezaplacení. Bylo mi jasné, že teď už nemůžu couvnout.
Spokojeně jsem se otočil k odchodu. Cítil jsem se jako lepší člověk.
„Jé, počkejte!“ zavolala za mnou.
Otočil jsem se. V ruce držela terminál.
„Ta vaše transakce kartou neprošla, vypršel časový limit,“ řekla s omluvným úsměvem. „Musíte ji vložit znovu.“
A mně se zastavil svět.
V hlavě mi to začalo šrotovat. Transakce kartou… Ale já ji přece zrušil… Ona si myslí, že jsem platil kartou… a ta tisícovka… Ó můj bože. Ona si myslí, že ta tisícovka byla jenom dýško!
Podíval jsem se na její rozzářený, vděčný obličej. Představil jsem si ty její děti, jak se těší na večeři. A pak jsem si představil, jak jí říkám: „Víte, to je nedorozumění, já myslel 350 korun dýško, ne tisíc. Vraťte mi prosím šest pětek.“
Nedokázal jsem to. Byl jsem v pasti vlastní trapnosti.
Mlčky jsem přistoupil zpátky k pultu, vytáhl peněženku, znovu vložil kartu do terminálu a zaplatil 650 korun.
Odešel jsem z kadeřnictví o 1650 korun lehčí. A o jednu životní lekci bohatší.
Lekci o tom, že někdy je trapnost prostě dražší než večeře pro cizí děti.
Dostali jste se taky někdy do situace, kdy jste kvůli trapasu přišli o peníze? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Sdílená finanční ztráta bolí o něco míň!
