Článek
Narodil se v Paříži roku 1585 v paláci de Losse do rodiny chudého šlechtice. Sice jej od raného dětství vedli ke katolické víře, ale uvažoval o kariéře vojáka, jelikož jeho otec patřil k osobní gardě tehdejšího francouzského panovníka Jindřicha IV. Navarrského. V mladém věku se léčil se syfilidou. Pozoruhodný vstup do života budoucího nositele kardinálské čepice. Inteligentní mladík nakonec zvolil církevní dráhu, což byl tah na vítězství, jeho hvězda stoupala rychle. Ve 22 letech se stal biskupem. V roce 1614 zastupoval svůj kraj na stavovském shromáždění, využil zde své bravurní řečnické schopnosti při hájení zájmů duchovenstva. A všimli si ho zástupci panovnického dvora.
Rozjezdy pro hvězdu
Francie tehdy zažívala nelehké časy. Jindřich IV. byl zavražděn katolickým fanatikem, jeho nástupce, Ludvík XIII., byl ještě malý chlapec, proto za něj vládla jako regentka jeho matka Marie Medicejská. Země opět upadla do náboženských nepokojů, znovu se rozhořelo vzájemné vyvražďování katolíků a protestantů. Francie byla ohrožována jednak španělskou větví Habsburků, jednak Svatou říší římskou, kde vládla rakouská větev Habsburků. A v tuto chvíli přišla pozvánka ke dvoru od královny-matky, ambiciózní mladík získal funkci jejího almužníka.
Situace se nezlepšila, ani když byla Marie zbavena moci a vyhnána od dvora. Všichni její příznivci se třásli strachy, neboť na ně také padl králův hněv. Armand-Jean du Plesis prokázal dokonalé politické cítění. Stáhnul se ze scény, opustil Paříž, uchýlil se do Avignonu a vyčkával, až se vztah Ludvík – matka zklidní, a vrátil se na scénu. Zajistil si kardinálskou čepici, místo v ministerské radě a neotřesitelnou pozici. Inteligentní a vypočítavý muž ve skutečnosti vládl Francii sám, což mnohdy vedlo k žárlivosti ze strany Ludvíka. Zkrátka dva kohouti na jednom smetišti… Ale na druhou stranu si byl vědom kvalit kardinála, bez nichž se obešel jen s obtížemi.
Z lásky k Francii i králi
Richelieu vše podnikal ve prospěch Francie i ve prospěch krále, nikdy by jej nezradil. Dokonce neprozradil ani králova bratra Gastona, který se dvakrát pokusil Ludvíka svrhnout, odhalením by poškodil samotného Ludvíka, což nepřipadalo v úvahu. Dokázal se vypořádat i s třicetiletou válkou, sporem, který na počátku 17. století výrazně změnil podobu evropské politiky a přeskupil mocenská ohniska. Přeskupení se netýkalo pouze mocenských ohnisek, ale způsobilo také osobní revoluci u samotného Richelieu. Kardinál ve státním zájmu nakonec ve válce podpořil protestanty. Ano, čtete správně, oddaný katolík podpořil hugenoty, což přispělo k oslabení Habsburků, nepřátel Francie.
I přes zuřící válečný konflikt udržel moc pevně ve svých rukou. Velice nevybíravě zacházel se šlechtou. Konfiskoval její majetek, zabíral její hrady a zámky, dokonce ji připravil o šlechtické tituly. Krutě se vypořádal s odpůrci katolíků, s hugenoty. Jejich baštu, pevnost La Rochelle, v roce 1627 téměř srovnal se zemí, zahynulo tehdy téměř 22 tisíc protestantů. Na dlouhotrvající válečná tažení je potřeba hodně, opravdu hodně peněz, a ty Francie začala postrádat. Jak doplnit královskou pokladnu? No přece se zavedou nové daně a bude se ještě více decimovat prosté obyvatelstvo. Ti bohatší se placení daní povětšinou vyhnuli. Daně byly vypsány například na sůl či půdu. Zkrátka státní zájmy převýšily zájmy duchovní, za což si hodnostář vysloužil mnoho nepřátel, včetně papeže (hlava všech katolíků nemohla skousnout, že se pro blaho Francie spolčil s nenáviděnými protestanty). Dotvořil tak dokonalý absolutistický a centralizovaný stát postavený na novém stylu politiky upozaďující morálku a náboženství.
Klid po smrti? Bez šance
Zemřel během noci 4. prosince 1642 ve věku 57 let. Jistě si jako každý smrtelní přál odpočívat v pokoji. Toto mu však nebylo umožněno, neboť ostatky jednoho z největších politiků 17. století znehodnotil rozlícený pařížský lid během velké francouzské revoluce na konci 18. století. Revolucionáři vtrhli do sorbonnské kaple, zničili náhrobek a pronikli do sarkofágu. Dochovala se pouze kardinálova lebka přeseknutá vedví. Co na tom, že už byl Richelieu více než 150 let po smrti, pomsta vykonaná na ostatcích nenáviděného kardinála, symbol útisku francouzské chudiny a tzv. starého režimu, chutnala i tak sladce.
Postava kardinála tedy rozhodně nebyla jednoznačně záporná, jak jej vykresil Alexander Dumas. Kde by bez jeho cílevědomosti, chladného úsudku a schopnost manévrovat byla Francie? Díky němu dokázala oslabit Habsburky, připojila důležitá území a nebyla tolik zdecimována třicetiletou válkou.
Zdroje:
1) Armand-Jean du Plessis, Duke de Richelieu
2) Kardinál Richelieu: Obraz vědecký a „románový“
