Článek
Po čtyřech letech jsem se konečně dostal na návštěvu za svou mladší sestrou a její rodinou do Pardubic. První večer byl skvělý. Rodinná večeře v restauraci, povídání o tom, co je nového a jak to klukům jde ve škole.
Starší synovec, „Aleš“, je hvězda – maturant, sportovec, rande má každý týden. Zato můj mladší synovec „Honza“ je sice génius na matfyzu, ale co se týče holek, je naprosto v háji. Když jsem se ho zeptal proč, přiznal, že se stydí, koktá a červená se. Aleš do toho rýpnul, že se jeho bráchovi líbí spíš holky „krev a mlíko“, což rozesmálo celý stůl, kromě mé sestry a Honzy.
Jako správný pohodový strejda jsem to nechal být. Tedy, jen do chvíle, než si ségra odskočila na záchod.
Když odešla, naklonil jsem se k Honzovi a nabídl mu pár rad ze života. Měl jsem v sobě asi čtyři piva, takže mi to přišlo jako geniální nápad.
„Jestli se ti líbí holky plnějších tvarů,“ zašeptal jsem spiklenecky, „musíš jít tam, kde se to neřeší. Ale nechoď s prázdnou. Najdi si obchod s oblečením pro plnoštíhlé a vezmi s sebou nějaké občerstvení, abys prolomil ledy.“
Můj švagr a Aleš se začali chichotat, což mě mělo varovat. Ale sestra se vrátila a téma zapadlo.
O pár dní později nám všem začalo být divné, že Honza odchází brzy z domu a vrací se pozdě v noci s neobvykle dobrou náladou. Když se ho matka zeptala, tvrdil, že paří s kamarády online hry.
Já jsem mu to ale nežral. Vzal jsem si ho stranou a dostal z něj pravdu.
Vysvětlil mi, že po nějakém zkoušení našel na okraji města nákupní zónu, kde bylo KFC a hned vedle obchod s nadměrnými velikostmi. Koupil si kyblík kuřecích křidélek, sedl si na kapotu své staré Felicie a povídal si s holkama, které šly kolem.
A ono to fungovalo! Seznámil se s jednou holkou a začali spolu chodit. Byl jsem na sebe pyšný. Neuvěřitelné, ale moje rada zabrala.
Jenže pak se to celé pokazilo.
Pár dní po mém návratu domů mi volala sestra. Byla naprosto nepříčetná. Mezi nadávkami na mou adresu mi vysvětlila, že si šla něco koupit do toho obchodu a na dveřích visel leták s nápisem: „POZOR! HLEDÁ SE TENTO MUŽ“.
Byla na něm zrnitá fotka z bezpečnostní kamery. Fotka Honzy, jak sedí na kapotě auta s kyblíkem z KFC a dvoulitrovkou Kofoly.
Leták varoval ženy před mladíkem, který je oslovuje před obchodem, a přestože byl napomenut, „může být stále hrozbou“.
Když ségra konfrontovala Honzu, okamžitě mě prásknul. Jeho otec dělal, že o ničem neví.
Takže Honza má teď zaracha, dokud nepomine hrozba soudního zákazu přiblížení. A já mám zakázané Vánoce. A aby toho nebylo málo, Honza mě viní i z toho, že nemůže vidět svou novou přítelkyni.
Dali jste taky někdy někomu „zaručenou“ radu, která skončila naprostou katastrofou? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Ať vím, že nejsem jediný, kdo by měl radši držet pusu.
