Článek
Příběh, který vám chci vyprávět, se stal mé sestře Katce minulý měsíc. Je to jedna z těch historek, u kterých nevíte, jestli se smát, nebo plakat nad drzostí některých lidí.
Katka je neuvěřitelně talentovaná. Její háčkované hračky a deky jsou malá umělecká díla, do kterých vkládá hodiny a hodiny práce a srdce. Když obě její děti konečně začaly chodit do školy, měla najednou spoustu volného času a rozhodla se svůj koníček proměnit v malou živnost.
Minulý měsíc jí přes sociální sítě přišla zpráva od jedné paní, říkejme jí Dana. Psala, jestli Katka vyrábí i deky na zakázku. Sestra odpověděla, že ano, a vysvětlila, že cena se odvíjí od velikosti, složitosti vzoru a použitého materiálu.
Dana jí nadšeně popsala svou představu. Blížily se narozeniny jejího syna, který prý naprosto miluje hru Minecraft. Chtěla pro něj tedy deku o rozměrech téměř metr na dva metry. A na ní měl být detailní, háčkovaný obrazec: postavička Steva s diamantovým krumpáčem, jak utíká před Creeperem.
Neznám nic o hodnotě ručně háčkovaného zboží, ale i mně bylo jasné, že tohle bude nesmírně náročná práce. Katka si vše pečlivě spočítala.
Napsala Daně, že jen cena za kvalitní vlnu a materiál by byla přibližně 4 500 korun. S ohledem na stovky hodin práce, které by takto složitý obrazec vyžadoval, by byla celková cena 10 500 korun.
A tehdy to začalo. Dana se naprosto zbláznila. Během pěti minut poslala Katce dvanáct zpráv v řadě. Byly to výkřiky o tom, jak je to přehnaně drahé, že to nemůže mít takovou hodnotu a podobně.
Nakonec Katce napsala, že si snadno najde někoho levnějšího, a pak si ji zablokovala. Pro Katku žádný problém, jen pokrčila rameny a šla dál.
Zábavná část nastala o dva dny později, když si Dana Katku odblokovala a začala znovu vyjednávat. Její úvodní věta byla: „Vždyť v supermarketu koupím deku za pětistovku. Proč bych měla platit deset tisíc?“ Katka jí s klidem odepsala, že jí tedy doporučuje koupit si deku v supermarketu.
To Danu ještě více rozzuřilo. Znovu spustila tirádu, než přešla k citovému vydírání. Psala, jak je zoufalá, protože musí synovi udělat ten nejlepší den, a že háčkovaná deka je jediná věc, kterou si přeje, protože jeho starší sestra jednu má.
Nakonec přišla s finální nabídkou. Nabídla, že zaplatí jen náklady na materiál a že by jí Katka měla pomoci, „jako matka matce“. Prý by měla mít pochopení pro její situaci.
Tato nehorázná drzost, kdy ocenila stovky hodin její práce a talentu na nulu, byla pro Katku poslední kapkou. Místo hádky se prý jen nahlas zasmála.
S úsměvem jí odepsala: „Promiňte, Dano, ale na takové obchody opravdu nemám čas. Mám jiné zakázky.“ A pak si Danu zablokovala ona.
Někteří lidé si zjevně myslí, že ruční práce a umění nerostou na stromech, ale že na ně mají jakési vrozené právo zdarma.
