Článek
S Patrikem jsme spolu rok. Je to můj první vážný vztah a já byla přesvědčená, že je to ten pravý. Je o čtyři roky starší, zdál se mi zkušený a sebejistý. Jenže v posteli se ukázalo, že jeho sebejistota je jen maska pro sobectví a neuvěřitelnou neznalost.
Abych to uvedla na pravou míru: ještě nikdy jsem s ním neměla orgasmus. Ne proto, že bych nemohla, ale proto, že pro něj sex končí ve chvíli, kdy dosáhne svého. Tečka. Otočí se na druhý bok a do minuty spokojeně chrápe.
Já přitom zůstávám ležet, nabuzená, frustrovaná a těsně před vrcholem. Kdyby se to stalo jednou nebo dvakrát, mávnu nad tím rukou. Každý je někdy unavený. Jenže u nás je to pravidlo. Pokaždé.
Zkoušela jsem s ním o tom mluvit. Několikrát. Navrhla jsem mu, že když se mi bude víc věnovat během předehry, mohly bychom to stihnout zhruba ve stejnou dobu. Jeho představa předehry je ale pět minut líbání a pak rovnou na věc.
Sex je pro něj jen a pouze o pronikání. Když jsem mu jednou řekla, že jsem se dřív uspokojovala o polštář, nechápavě na mě zíral a zeptal se, jak by se mi proboha mohl polštář vejít dovnitř.
Ten člověk absolutně netuší, že existuje něco jako klitoris. Snažila jsem se mu to vysvětlit, dokonce i ukázat, ale on je skálopevně přesvědčený, že holky mají orgasmus jedině z penetrace. Konec debaty.
Před třemi týdny mi došla trpělivost. Mám sice nižší libido, ale když už jsem takhle rozjetá, nedokážu usnout. Začala jsem po sexu chodit do obýváku na gauč a prostě si ulevit sama.
Když na to přišel, spustil scénu. Prý ho tím ponižuju. Že se kvůli mně cítí jako „menší chlap“ a jestli bych s tím nemohla přestat.
Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou. Takže já mám trpět a nespat, jen abych nepoškodila jeho křehké ego? Ego, které mu zjevně nebrání v tom, aby mě noc co noc nechával nespokojenou?
Řekla jsem mu znovu, že to, co děláme, mi prostě nestačí. Že potřebuju něco jiného. Jeho reakce? Pokrčil rameny a řekl, že tomu nerozumí.
Není to tak, že by se nesnažil, protože bych se nesnažila já. Kvůli traumatu z minulosti nevyžaduji, aby mě uspokojoval ústy, a on to respektuje. Ale to přece neznamená, že má ignorovat všechny ostatní způsoby, jak ženu dovést k vrcholu.
Včera večer se to stalo znovu. Skončil, otočil se a usnul. Já jsem tiše vstala, vzala si peřinu a šla do obýváku. Ležela jsem na gauči, dívala se z okna na světla nočního Brna a přemýšlela.
Mám tohle zapotřebí? Chci být s mužem, který je tak zahleděný do sebe, že je mu moje potěšení úplně lhostejné? S mužem, který místo toho, aby se něco naučil, raději ze mě udělá tu špatnou, která zraňuje jeho mužství?
V tu chvíli mi to došlo. Odpověď je ne.
Dnes ráno jsem se s ním rozešla. Byl v šoku. Prý nechápe, co se stalo, vždyť nám to tak klapalo. Jen jsem se pousmála, sbalila si věci a odešla. Poprvé za rok se těším, až půjdu spát. Sama, ale konečně v klidu.
Máte ve vztahu problém, o kterém se bojíte mluvit, ale už vás ničí? Napište mi svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a svěřte se.
