Článek
S mým bratrem Tomášem (14) trávíme hodně času. Oba nás baví videohry, sport a filmy. Paříme spolu hry, asi jednou za měsíc chodíme do kina a čas od času u mě na bytě i přespí, abychom mohli hrát a koukat na seriály.
Se sestrou Evou (17) si tak blízká nejsem. Je víc na malovátka a o videohry se vůbec nezajímá. Když zrovna není ve škole, má brigádu jako servírka, takže o víkendech mívá dlouhé směny.
Pořád ji miluju stejně jako bratra, jen si myslím, že v této fázi našich životů nemáme moc společných zájmů a naše rozvrhy se moc neshodují.
Dnes jsem se od mámy dozvěděla, že když jsem naposledy trávila čas s Tomášem, Eva řekla našim, že má pocit, že ji nemám ráda, protože s ní netrávím tolik času jako s bratrem.
Láme mi to srdce. Nikdy jsem nechtěla, aby se tak cítila.
Jak ji mám víc zapojit do toho, co s bratrem děláme, aniž by bylo příliš zjevné, že vím, co řekla našim? Nechci mámu dostat do potíží, že mi to řekla.
Nebo bych ji měla prostě vzít jednoho dne na oběd a říct jí, že vím, co řekla rodičům, a že je samozřejmě vždycky vítaná, aby se mnou trávila čas?
Bojím se, že první přístup bude moc nenápadný a ona si ničeho nevšimne. A ten druhý zase bude působit jako konfrontace a všechno to bude ještě trapnější.
Jak jí mám dát najevo, že je u mě vždy vítaná, ať už sama, nebo s námi oběma?
Řešíte také složité vztahy se svými sourozenci? Jak se vypořádáváte s pocity žárlivosti nebo odstrčení v rodině? Podělte se o své zkušenosti a rady na pribehy.kral@seznam.cz.
