Článek
Ten večer začal skvěle. Byli jsme s přítelem Ondřejem a partou kamarádů v klubu v centru Prahy. Tančili jsme, zpívali, pili. Pamatuju si, že jsem se cítila naprosto v pohodě. A pak najednou střih.
Ztratila jsem kontrolu nad tělem, byla jsem zmatená a vyděšená. Pak přišel zvláštní, nepřirozený klid. To jsou jen útržky, vteřiny, které mi zůstaly v paměti. Zbytek noci je černá díra. Zkolabovala jsem.
Co se dělo dál, vím jen z Ondřejova vyprávění. Prý jsem na chvíli otevřela oči a měla v nich panickou hrůzu. Kamarádi mu řekli, ať okamžitě sežene taxíka a odveze mě na pohotovost.
Podařilo se mu mě dostat do auta a taxík se rozjel. Během jízdy mu ale řidič řekl, že pokud se v autě pozvracím, bude si účtovat příplatek za čištění ve výši 4 600 korun.
Ondřejova reakce? „V žádném případě.“
Řekl taxikáři, ať okamžitě zastaví. Vytáhl mě, stále v bezvědomí, z auta ven na ulici a chtěl se mnou jít na pohotovost pěšky. Nevěděl, co mi je, jestli jsem v ohrožení života. Ale 4 600 korun bylo příliš.
Měla jsem neuvěřitelné štěstí. Kolem zrovna projížděla policejní hlídka. Viděli ho, jak se mě snaží vléct po chodníku. Okamžitě zastavili, a když zjistili, co se děje, se zapnutými majáky nás odvezli do nemocnice.
V nemocnici zjistili, že mi někdo hodil do pití drogy.
Ale tenhle příběh hrůzy tím neskončil. Druhý den, když mě propustili, mě Ondřej donutil jít domů pěšky. Byla jsem slabá, nohy se mi třásly. Cesta, která normálně trvá dvacet minut, mi zabrala dvě hodiny.
Celou dobu si stěžoval. Nejdřív začal spekulovat, že možná i jeho někdo „trochu zdrogoval“, i když neměl žádné příznaky. Pak začal neustále omílat, že za ten kousek cesty taxíkem musel zaplatit 920 korun. Pořád dokola. Jako bych mu to snad měla vrátit.
A o víkendu mě vzal mezi své kamarády, kde si z toho, že mě někdo zdrogoval, dělali legraci. Neřekl ani slovo, aby mě ochránil.
Došlo mi, že to není poprvé. Když se bojím jít v noci sama domů, mávne nad tím rukou. Ale když jde o jeho kamarádku, trvá na tom, že ji doprovodí. Místo aby mě uklidnil, hádá se s mým strachem.
Když jsem se ho nedávno zeptala, co by udělal jinak, kdyby se ta noc opakovala, zaplacení taxíku na jeho seznamu nebylo.
Tvrdí o sobě, že je hodný a nechce nikomu ubližovat. Ale jak si mám vysvětlit tohle? Tohle přece není normální. Můj život pro něj v tu chvíli měl menší cenu než pár tisícovek. Přeháním, když si myslím, že tohle je konec?
Zažila jste ve vztahu situaci, kdy vás partner nepodporoval nebo zradil v krizové chvíli? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je třeba se svěřit, abyste zjistili, na čem doopravdy jste.
