Hlavní obsah

Klára (30): Tchyně mi za zády dala přezdívku. Když jsem ji použila proti ní, zmohla se jen na zírání

Musím se o to podělit, panebože. Někdo mi sice říkal, že se tím nemám chlubit, ale po všem, čím si kvůli ní můj přítel prošel, a po všem, co o nás napovídala, to byl tak neskutečně slastný pocit!

Článek

Byly jsme s přítelem Honzou na nákupech v obchoďáku. On se po chvíli odpojil, aby se vyhnul oddělení s kosmetikou, a já zamířila rovnou tam. Dlouho jsem všechno objednávala online, takže být konečně naživo v Sephoře, zkoušet si na ruku všechny ty odstíny a osobně slintat nad paletkami, pro mě byl malý svátek.

A pak jsem to ucítila. Ten zvláštní posun v energii, jako když vám za krkem přeběhne mráz a vy víte, že se něco děje. Cítila jsem na sobě pohled. Najednou jsem si byla až příliš vědoma toho, že jsem sama a že poblíž nejsou žádné prodavačky. Otočím se a vidím ji. Honzovu matku. Zírala na mě přes celou uličku a probodávala mě pohledem plným opovržení.

Moje budoucí tchyně mě nesnáší. Dívá se na mě svrchu. Pohrdá mou prací učitelky ve školce, myslí si, že jsem povrchní a marnivá, protože se maluju. Považuje mě za zlatokopku. Za potížistku. A hlavně mi za mými zády s oblibou říká „vymalovaná fiflena“. Což, upřímně, mi vlastně přijde i docela vtipné a tak trochu se v tom vyžívám.

S tím svým jedovatým, falešným úsměvem se ke mně loudala uličkou. Samozřejmě, chytila mě přímo při činu, jak se přehrabuju v líčidlech. V jejích očích jsem musela vypadat jako ztělesnění všeho, čím opovrhuje. Zamumlaly jsme na sebe pozdrav a ona pak pronesla tím svým jízlivým tónem, jako by se divila, že vůbec ještě můžu nějaké další potřebovat: „Zase nakupuješ malovátka?“

Podívala jsem se na ni. Přímo do očí. A s tím nejsladším úsměvem, jakého jsem byla schopná, jsem odpověděla: „No jistě. Zjevně si musím udržovat pověst vymalované fifleny.“

Její obličej. Ten výraz. K nezaplacení. Spadla jí čelist. Došlo jí to. Věděla, že já vím. Věděla, že v jejím okolí je „práskač“, který mi donáší, co o mně a o ostatních říká. Byl to fantastický pocit. Otočila jsem se, nechala ji tam stát s otevřenou pusou, našla Honzu a okamžitě jsme odešli dřív, než by ho stihla odchytit a začít mu cpát do hlavy ty svoje nesmysly. Bylo to malé, ale neskutečně sladké vítězství.

Podařil se vám také takový husarský kousek? Máte příběh o malém či velkém vítězství, o který byste se chtěli podělit? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Těším se na vaše zpovědi!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz