Článek
Dopřála jsem si sólo dovolenou. All-inclusive v Egyptě, abych nemusela řešit, kam sama zajdu na jídlo. Mělo to jediný háček – v hotelové restauraci byly obří stoly pro osm lidí a personál k sobě automaticky sesazoval různé hosty. Prý aby se podpořil „komunitní duch“.
Večer jsem si sedla ke stolu jako první a objednala si sklenku bílého vína k večeři. Chvíli na to ke mně posadili pětičlennou českou rodinku. Dva dospělí, tři děti. Sotva si sedli, matka se na mě otočila a bez pozdravu pronesla tu neuvěřitelnou větu.
Zůstala jsem na ni zírat. „Tak to se asi budete muset přesadit,“ odpověděla jsem s ledovým klidem, „protože já své víno rozhodně pít budu.“ Něco si pro sebe zamumlali, hlavně poznámky o tom, že jsem tu sama, ale zůstali sedět.
Zvedla jsem se a šla si pro jídlo k bufetu. Když jsem se vrátila, moje sklenka s vínem byla pryč. Než jsem se stihla rozkoukat, přišel ke mně číšník a požádal mě, abych mu ukázala svůj all-inclusive náramek.
„Ta rodina mi řekla, že jste nezletilá a utekla jste rodičům,“ vysvětlil mi omluvně. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Nejenže mě odsoudili za to, že si jako žena dávám víno, ale ještě mě drze okradli a udělali ze mě lhářku.
Číšník se mi několikrát omluvil a přinesl mi novou, plnou sklenici vína. Položil mi ji na stůl přesně ve chvíli, kdy se rodinka vrátila s plnými talíři. Ten pohled na jejich kyselé obličeje byl k nezaplacení. Ale mně to nestačilo.
Usmála jsem se na číšníka, který stále stál poblíž. „Pane vrchní,“ řekla jsem dost nahlas, aby to slyšel celý stůl, „přineste mi, prosím, rovnou celou lahev. A k tomu dva velké panáky vodky.“
Ten pohled, který na mě rodina vrhla, si budu pamatovat do konce života. Číšník se širokým úsměvem přinesl lahev i dva panáky. Před zraky zděšených rodičů jsem do sebe kopla první, pak druhý, a nakonec jsem pozvedla sklenici s vínem jejich směrem na tichý přípitek.
To byla poslední kapka. Matka popadla nejbližší dítě, zasyčela na manžela a s řevem na celý sál vyběhla z restaurace. Zbytek rodiny ji zmateně následoval.
A já? Já tam zůstala sedět sama u velkého stolu, s celou lahví vína a pocitem absolutního vítězství. Konečně jsem si mohla vychutnat večeři v klidu.
Byla Kristýnina reakce přehnaná, nebo to byla adekvátní odpověď na nehoráznou drzost? A setkali jste se někdy s tím, že by vás někdo soudil za něco, co by u opačného pohlaví prošlo bez povšimnutí? Pošlete mi svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
