Článek
S Petrem jsme manželé sedm let. A poslední rok byl peklo. Na začátku roku mi zemřel táta. V dubnu Petra vyhodili z práce a trvalo mu věčnost, než si našel novou. A v té nové si až příliš dobře rozuměl s jednou sekretářkou, což vedlo k neustálým hádkám.
Všechny ty křivdy a nevyřčené výčitky v nás bublaly. A včera to bouchlo.
Začalo to jako úplná hloupost. Banální neshoda, která se během pár minut změnila v apokalypsu. Říkali jsme si věci, které jsme možná v hloubi duše cítili, ale nikdy se neodvážili vyslovit.
On mi řekl, že jsem tlustá a věčně nasraná. Že je mnohem šťastnější v práci než doma se mnou.
Já mu na to vmetla, že jiní chlapi se mnou flirtujou a zjevně jim tlustá nepřipadám. A že on není žádný krasavec, aby mě mohl urážet.
Řekl, že jsem líná a nudná a že každý chlap, co se mnou flirtuje, chce jen sex a rychle by ho přešla chuť, kdyby poznal mou povahu.
Křičela jsem, že já aspoň respektuju naše manželství a neflirtuju s každou kancelářskou courou, na rozdíl od něj.
A on se smíchem odpověděl, že aspoň ona je zábavná, milá a má krásné tělo. Že s ní samozřejmě flirtuje, když je milejší a hezčí než já a on se ke mně musí každý večer vracet.
Řekla jsem mu, ať si ji tedy nechá. Že je stejně nudný a líný milenec a ji to s ním brzy přestane bavit.
A pak přišla ta poslední, smrtící rána.
Podíval se na mě s ledovým klidem a řekl: „S tebou jsem v posteli nudný a líný, protože se mi hnusíš. Nikdy v životě se mi nelíbilo tvoje tělo. Spím s tebou, jen když se fakt potřebuju udělat, a chci to mít co nejrychleji za sebou.“
Nastalo ticho. Hrobové ticho. Stáli jsme tam a dívali se na sebe jako na dva cizince. Vzduch byl plný jedu a nenávisti.
Stydím se za to, co jsem řekla. Ale jeho slova… ta se nedají vzít zpět. Ta mi zní v hlavě pořád dokola.
Nedokážu si představit, že bych s ním ještě někdy spala. Že bych se před ním ještě někdy svlékla. Jak se můžete milovat s někým, kdo vám řekl, že se mu hnusíte?
Dá se tohle vůbec spravit? Může párová terapie zahojit takhle hluboké rány? Nebo je tohle konec?
Ta hádka naše manželství možná nezabila. Možná jen konečně odhalila, že už bylo dávno mrtvé.
Prošli jste si taky někdy hádkou, po které jste si mysleli, že už není cesty zpět? Dá se taková zranění zahojit? Podělte se o své zkušenosti na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je největší bolestí ticho po bouři.
