Článek
Jsme s Michalem manželé šest let. Když jsme se seznámili, měla jsem stejná prsa jako teď. Malá, ale moje. Nikdy mu to nevadilo, nebo to aspoň nedával najevo. Jenže v poslední době se něco změnilo. Stále častěji přichází s narážkami, že bych si je měla nechat zvětšit.
„Přemýšlela jsi o plastice?“ zeptá se jakoby nic u večeře. „Bylo by to hezké, ne?“
Snažím se mu vysvětlit, že jsem spokojená taková, jaká jsem. Že se mi nechce podstupovat bolestivou operaci jen tak z rozmaru. Ale on jako by mě neposlouchal. Jeho argumenty se opakují a já cítím, jak se mi do duše vkrádá nejistota, kterou jsem nikdy předtím neznala.
Celé je to o to absurdnější, že Michal sám bojuje s velkým komplexem. Začíná plešatět. Má vysoké kouty a na temeni mu prosvítá kůže. Mně to absolutně nevadí. Miluju ho takového, jaký je. Několikrát jsem se mu to snažila říct, občas jsem si z toho udělala i lehkou legraci, aby viděl, že to pro mě není žádné téma.
Jenže pro něj to téma je. Obrovské. Neustále mluví o transplantaci vlasů. A co je nejhorší, často to spojuje se mnou.
„Hele, přemýšlel jsem o té transplantaci,“ začne a já už vím, co bude následovat. „A co ty a ta prsa? Mohli bychom do toho jít spolu. Já si nechám spravit hlavu, ty hrudník. Taková naše malá manželská renovace.“
Snaží se, aby to znělo jako vtip, ale mně do smíchu není. Připadá mi to jako nějaký zvrácený obchod. Jako by říkal: „Já spravím svůj nedostatek, když ty spravíš ten svůj.“ Jenže já na sobě žádný nedostatek nevidím. Až do chvíle, kdy o něm začne mluvit on.
Tohle všechno se samozřejmě promítá i do našeho intimního života. Milujeme se tak jednou za čtrnáct dní a iniciativa je téměř vždy na mně. Často se cítím odmítnutá. Snažím se ho svést a on jen mávne rukou, že je unavený nebo že nemá náladu.
Začínám si myslet, že problém není v mých prsou, ale v jeho hlavě. Že jeho vlastní nejistota z řídnoucích vlasů je tak velká, že si ji promítá na mě. Možná si myslí, že když budu mít větší prsa, bude se on sám cítit víc jako chlap.
Je to k zbláznění. Miluju ho. Nechci, aby se měnil. Ale on chce, abych se změnila já. A já se bojím, že pokud to neudělám, ta propast mezi námi se bude jen prohlubovat. Cítím se zmatená, zraněná a nejistá ve vlastním těle. A to všechno kvůli chlapovi, který si neumí přiznat, že plešatění není konec světa.
Tlačí na vás partner, abyste na sobě něco změnili? Máte pocit, že vaše hodnota v jeho očích klesá? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
