Článek
Byl jsem na večírku u kamaráda v novém bytě v Holešovicích. Hlava na hlavě, hrála hudba, klasická pařba. A přes celou místnost jsem ji uviděl. Sympatická holka, v jedné ruce držela skleničku s proseccem a druhou měla ležérně zastrčenou v kapse sukně.
Okamžitě mě zaujala. Ne ona, ale ta sukně. Nebo spíš ta kapsa.
V hlavě mi hned naskočily rozhovory se všemi mými kamarádkami, které si neustále stěžují, že dámské oblečení nemá kapsy. A tahle holka měla sukni s kapsami! Přišlo mi to geniální a neuvěřitelně progresivní. Praktické a stylové zároveň.
Říkal jsem si, že tohle je perfektní způsob, jak začít konverzaci. Žádné ohrané balicí hlášky, ale ocenění promyšleného designu. Cítil jsem se jako génius.
O něco později se mi naskytla příležitost. Stála u okna a já sebral odvahu a šel za ní. Chvíli jsme prohodili pár slov o hudbě a o tom, jak je super, že se konečně můžeme takhle scházet. A pak jsem to vytasil.
„Hele, nechci znít divně, ale máš fakt super sukni,“ začal jsem.
Usmála se. „Díky.“
„Hlavně je geniální, že má kapsy! To se moc nevidí,“ pokračoval jsem hrdě.
Její úsměv zmizel. Vypadala naprosto zmateně. „Moje sukně nemá kapsy, proč myslíš?“
„Ale jo,“ trval jsem na svém jako idiot. „Viděl jsem tě předtím, jak jsi v ní měla ruku.“
V tu chvíli jí zrudla tvář. Podívala se na mě, pak na svůj bok a zase na mě. A pak tiše řekla:
„Víš, já… nemám ruku. To, co jsi viděl, byl můj pahýl, o který jsem se opírala.“
Čas se zastavil. Cítil jsem, jak mi krev odtéká z obličeje a hromadí se mi v botách. Chtěl jsem umřít. Chtěl jsem, aby se otevřela země a pohltila mě.
„Ježišikriste, promiň, já jsem takovej debil, omlouvám se,“ koktal jsem ze sebe.
A ona se najednou rozesmála. Hlasitě a upřímně.
„V pohodě,“ řekla, když popadla dech. „Tohle mi ještě nikdo neřekl, to je docela originální.“
I když se smála a byla neuvěřitelně v pohodě, já jsem se chtěl na místě propadnout do Austrálie. Zbytek večera jsem se na ni už ani nepodíval a co nejdřív jsem se vypařil.
Ještě teď umírám studem.
Povedl se vám někdy společenský trapas, ze kterého se vám ježí vlasy ještě dnes? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Podělte se o svou bolest, společně se jí zasmějeme.
