Článek
Tato vzpomínka se mi nedávno vrátila a já se stydím, i když o tom jen píšu. Stalo se to 11. září 2001, což samo o sobě dodává celé té bizarní situaci ještě temnější nádech.
Abych uvedl kontext: Bylo mi jedenáct let a začaly mě trápit příšerné bolesti v dolní části zad. Po návštěvě doktora a rentgenu se potvrdilo, že mám ledvinový kámen. Bylo to pro kluka v mém věku tak neobvyklé, že mě okamžitě poslali ke specialistovi.
A tak jsem se o týden později, v ten osudný den, ocitl se svým tátou v ordinaci urologa. Zatímco jsme čekali, hráli jsme slovní fotbal nebo něco podobného. Pak vešel doktor.
Vysvětlil nám, že by mi chtěl zkontrolovat prostatu, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Táta souhlasil a já dostal pokyn, abych si sundal kalhoty a ohnul se přes vyšetřovací lůžko.
Doktor si navlékl gumové rukavice, připravil si lubrikant a šlo se na věc. Začal s vyšetřením, prstem zkoumal, jestli je všechno tak, jak má být. A tady přichází ten můj průšvih.
Zatímco doktor dělal svou práci, já jsem otočil hlavu, podíval se svému tátovi přímo do očí a s naprostou, nevinnou upřímností jsem pronesl:
„Tati, to je docela příjemný.“
Můj táta na mě jen zíral. Ten jeho prázdný, nevěřícný pohled si pamatuju dodnes. V místnosti nastalo hrobové ticho, které narušoval jen doktor, který profesionálně pokračoval ve vyšetření.
V tu chvíli jsem si neuvědomil, že jsem řekl něco špatně.
Teď, když se na to dívám zpětně jako dospělý chlap, stydím se tak, že bych se nejradši neviděl. Pokaždé, když si na to vzpomenu, mám chuť si nafackovat.
Dodnes přemýšlím, kdo se v tu chvíli musel cítit trapněji. Jestli můj táta, který musel poslouchat, jak se jeho jedenáctiletému synovi líbí vyšetření prostaty. Nebo ten chudák doktor, který v tom musel po mé poznámce pokračovat.
Myslím, že kousek duše mého táty ten den v té ordinaci zemřel.
Máte nějakou vzpomínku z dětství, která je tak trapná, že se stydíte, i když si na ni po letech jen vzpomenete? Řekli jste někdy něco tak nevhodného, že ticho, které následovalo, bylo slyšet až na Měsíci? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz.
