Článek
Nejdřív musím vysvětlit příběh těch šatů. Snoubenčina sestřenice Lenka zemřela před šesti lety při tragické nehodě na své svatební cestě. Její manžel se po její smrti nedokázal dívat na nic, co by mu ji připomínalo. Všechny svatební dary, dekorace a památky si rozebrala rodina. Moje snoubenka Eva byla Lence za svědka a byly si neuvěřitelně blízké, a tak dostala její svatební šaty. Měla je schované u nás ve skříni. Občas je vytáhla a jen se na ně dívala, ale nikdy neplánovala si je obléct.
Proč si je moje macecha spletla? Protože Lenka měla podobnou postavu jako já a šaty byly udržované v bezvadném stavu. Nebylo těžké si domyslet, že jsou moje a že si je chystám na naši svatbu.
S mým otcem a jeho ženou Marcelou jsme se rozešli ve zlém. Několikrát se nás pokusili zmanipulovat a poslední kapkou bylo, když si vzali peníze od mých prarodičů s tím, že jsou na moje nemocniční účty. Dědeček, kterému došla trpělivost, je po letech bydlení bez placení nájmu vyhodil ze svého domu. Odstěhovali se do Španělska a od té doby nás jen bombardovali urážkami na internetu. Nemysleli jsme si, že by se jejich zášť mohla přelít i do skutečného světa. Mýlili jsme se.
Marcela přiletěla do Prahy, aby si to s námi „vyříkala“. Bohužel, zrovna když dorazila, byli jsme s Evou na večeři. Doma byl jen náš kamarád Kuba, který u nás přespával na gauči. Otevřel jí dveře a ona se prostě protlačila kolem něj, vtrhla do naší ložnice, zamkla se a zatarasila dveře.
Než jsme stihli dojet domů, slyšeli jsme ji v telefonu, jak řve, že se bez šatů ženit nebudu. V tu chvíli nám to nedošlo. Mysleli jsme, že se zbláznila, protože já své svatební šaty ještě ani nemám.
Zavolali jsme policii. Když Marcelu odvedli, konečně jsme se dostali do ložnice. Všechno bylo rozházené, ale nic nebylo nenávratně zničené. Až na ty šaty. Ležely uprostřed pokoje, rozstříhané a roztrhané na kusy.
Eva je naprosto zdrcená. Její rodina je z toho také v šoku. Nikdo z nich mě neobviňuje, ale já si připadám hrozně, že jsem tuhle hrůzu přivedl do jejich životů. Snažím se Evě pomoct překonat nejen tuhle novou ránu, ale i všechen ten smutek, který se tím znovu otevřel.
Marcela je stále ve vazbě a můj otec teď zakládá nové a nové falešné profily, aby nás mohl dál obtěžovat na internetu. Eva mi řekla, že je vlastně ráda, že jsem nebyl doma, když sem Marcela vtrhla. Bojí se, že by mi mohla fyzicky ublížit. Ale ztráta něčeho tak osobního a sentimentálního ji ničí.
Zažili jste někdy, že se pomsta člena rodiny dotkla něčeho nenahraditelného? Jak se vyrovnat se ztrátou, kterou nelze napravit, a s pocitem viny? Podělte se o své příběhy a myšlenky na pribehy.kral@seznam.cz.
