Článek
Snoubenec mé sestry Evy byl ten typ chlapa, ze kterého jsou rodiče nadšení. Hezký, sebevědomý, doktor z dobré rodiny. Náš táta a jeho táta byli staří přátelé z medicíny. Pro všechny to byla dokonalá partie. Problém byl, že tenhle dokonalý muž byl ve skutečnosti narcistický sociopat bez špetky empatie.
Viděl jsem to od začátku. To, jak se choval k lidem, které považoval za podřadné. Jak urážel číšníky, jak se vysmíval slabším. Eva to neviděla. Byla zamilovaná a žila v iluzi, že „na ni je přece hodný“ a že ho dokáže změnit.
Zbytek mé rodiny byl slepý. Táta a moji dva starší bratři ho zbožňovali. Pro ně to byl prostě úspěšný chlap. Když jsem se sestře snažil naznačit, že je to blbec, mávla nad tím rukou.
Po dvou letech, když už byli zasnoubení, začaly praskliny být vidět. Jednou u večeře se táta s Richardem bavili o politice. Eva se pokusila přidat svůj názor. Oba se jí vysmáli a Richard ji pak před celou rodinou začal ponižovat a shazovat. Jen tam tiše seděla a přijímala to. A já jsem si říkal, co s tím chlapem proboha dělá.
Jindy ji na nějaké společenské akci nechal samotnou u stolu a celý večer ostentativně flirtoval se dvěma jinýma ženama. Když jsem se jí zeptal, co se děje, řekla mi, že se ráno pohádali a tohle je jeho způsob, jak ji potrestat.
Byl jsem jediný, komu se svěřovala. Často mi volala, plakala, vyprávěla o jeho výbuších a ponižování. Ale nedokázala se odhodlat ke konci. Bála se, co by řekli rodiče, co by řekla společnost. Vždyť opouští dokonalého, chytrého doktora!
Všechno se zlomilo na jedné velké rodinné večeři. Richard si ze mě celý večer utahoval. Ponižoval mě, zesměšňoval, choval se ke mně jako k malému dítěti. Moji bratři se tomu smáli. Táta to ignoroval. Pak se táta s Richardem začali bavit o mně, o mých selháních, o tom, jaký jsem zklamání. Přímo přede mnou.
Eva seděla na druhé straně stolu a celou dobu to sledovala. A pak vybuchla.
Nikdy v životě jsem ji neviděl takhle křičet. Vstala a zařvala na něj přes celý stůl: „NECH HO BÝT! NIC TI NEUDĚLAL, PROČ SI NA NĚM HOJÍŠ EGO?! OKAMŽITĚ HO NECH NA POKOJI!“
Všichni jsme zkameněli. Měla v očích slzy, otočila se a utekla nahoru do svého pokoje.
Chtěl jsem jít za ní, ale táta mě zastavil. „Zůstaneš sedět,“ přikázal. Musel jsem tam sedět ještě hodiny, než všichni odešli.
Našel jsem ji v pokoji totálně na dně. Rozmazaná řasenka, uplakané oči. A tam jsem jí to řekl. Že to musí ukončit. Zeptal jsem se jí, jestli chce, aby se tenhle člověk takhle jednou choval k jejím dětem.
A ona konečně souhlasila. Zrušila zasnoubení. Požádal jsem ji jen o jediné: ať nikomu neříká, že jsem ji k tomu přemluvil já.
Samozřejmě to udělala. Všem řekla, jak jsem jí pomohl uvidět pravdu. A v tu chvíli se ze mě stal nepřítel číslo jedna.
Vyvrcholilo to obrovskou hádkou. Táta na mě řval, že jsem nula, co ničí životy ostatních. Bratři mi řekli, že mě nenávidí. Po hodinách útoků jsem to nevydržel a poslal jsem je všechny do prdele. A táta mě vyhodil z domu.
Zavolal jsem Evě. Přijela pro mě a odvezla mě k sobě do garsonky. Ráno volala našim, aby to zkusila urovnat. Skončilo to dalším křikem. Řekla mi, že je zděšená, jací jsou to sobci. Že ji prosili, ať se k Richardovi vrátí, a že mě zpátky domů nevezmou.
A tak udělala rozhodnutí. Řekla jim, že s nimi přerušuje veškerý kontakt, dokud se mi neomluví a nepřijmou mě zpět.
Místo abych cítil zadostiučinění, cítím jen vinu. Zachránil jsem sestru, ale zničil jsem rodinu. Jsme jen my dva proti zbytku světa. A já nevím, jestli se tahle propast dá ještě někdy překlenout.
Museli jste se někdy postavit proti celé své rodině, abyste ochránili někoho, koho milujete? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je správná věc ta nejtěžší a nejbolestivější.
