Článek
Když jsem byl v pubertě, přišel jsem při vážné nehodě o většinu penisu. Teď tam nic není. Mám varlata, ale to je v podstatě všechno. Vím, že je to na nic, ale se svým stavem jsem se smířil. Lidé mají nejrůznější postižení, tohle je to moje a není to ta nejhorší věc na světě.
Můj problém je randění. Všechny dívky, se kterými jsem dosud chodil, bez výjimky odešly, jakmile se o mém stavu dozvěděly. Nevyčítám jim to, ale říkám si, že možná tu situaci neřeším správně. Vždycky jsem jim řekl pravdu poměrně brzy. Myslel jsem si, že bych jim to měl dát vědět včas, aby se mohly rozhodnout, jestli chtějí v randění pokračovat, protože není fér plýtvat jejich časem, pokud je to pro ně nepřekonatelná překážka. Ale nikdy mi to nevyšlo.
Teď chodím asi měsíc s dívkou, Annou, která se mi opravdu líbí, a ještě jsem jí to neřekl. Mám jí to říct teď? Mám ještě chvíli počkat? Jak jí to mám říct? Jen upřímný rozhovor a říct jim to přímo, což jsem dělal dosud?
Jsem trochu zklamaný ze svých minulých zkušeností. Vím a přijal jsem, co tato situace znamená pro můj sexuální život, ale docházím k poznání, že by to mohlo znamenat, že nemůžu mít ani vztahy, což jsem nečekal. A s touhle myšlenkou se smiřuje mnohem hůř.
Jsem zmatený a bojím se. Jak mám komunikovat s potenciálními partnerkami o tom, že nemám penis?
Řešíte v randění také nějakou překážku, která se zdá nepřekonatelná? Bojíte se otevřít partnerovi kvůli svému zdravotnímu stavu nebo minulosti? Podělte se o své zkušenosti a pocity na pribehy.kral@seznam.cz. Nejste v tom sami.
