Hlavní obsah

Marek (25): Omylem jsem přinesl vodku na oslavu 15. narozenin. Myslel jsem, že jdu za spolužačkou

Foto: Pixabay.com

Tenhle příběh se stal před pár lety, ale pocit studu cítím dodnes. Jeden večer jsem se nechtěně stal tím nejděsivějším typem hosta: pětadvacetiletým chlapem, který se s flaškou tvrdého alkoholu vetře na oslavu patnáctin.

Článek

Bylo mi pětadvacet a chystal jsem se na oslavu jednadvacátých narozenin mé spolužačky z vejšky, Štěpánky. Párty se konala u jejích rodičů v satelitu za Prahou. Věděl jsem, v jaké ulici bydlí, tak jsem si neuložil přesnou adresu a pozvánku nechal doma.

Když jsem dorazil do té ulice, zjistil jsem, že si nepamatuju číslo popisné. Napsal jsem kamarádovi, jestli ho neví, ale taky ho neměl.

Byla to taková ta tichá ulice s asi čtyřiceti skoro stejnými domky. Říkal jsem si, že to prostě projdu a budu poslouchat, odkud se line hudba a hluk.

Netrvalo dlouho a našel jsem jediný dům, ze kterého se ozývala hudba. S lahví narozeninové vodky v ruce jsem sebevědomě zaklepal na dveře.

Otevřela mi milá paní. „Dobrý den, já jsem Marek, kamarád Štěpánky. Jdu na tu oslavu,“ představil jsem se.

Paní se na mě podívala trochu zmateně, ale vřele mě pozvala dál. Vedla mě domem a já minul skupinku asi patnáctiletých dětí a jejich rodičů, kteří si mě nejistě prohlíželi. Říkal jsem si, že to jsou asi mladší bratranci a sestřenice a že ta hlavní párty bude na zahradě.

Jenže ona mě nevedla na zahradu, ale do pokoje její druhé dcery. Která se, jak se ukázalo, jmenovala taky Štěpánka.

„Štěpánko, máš tu kamaráda…“ řekla, když jsem se objevil ve dveřích.

Podíval jsem se na tu sedmnáctiletou (maximálně) holku a obličej mi zbledl.

„Já… vás neznám,“ vykoktal jsem trapně a pak jsem se podíval na tu maminku s výrazem naprosté paniky.

V tu chvíli mi to došlo. Chlap v pětadvaceti přinesl flašku vodky na oslavu patnáctin cizí holky. Cítil jsem se jako největší úchyl na planetě. Ta oslava byla pravděpodobně kvůli tomu, že dostala občanku.

Naštěstí jsem rychle vysvětlil, kdo jsem a koho hledám. A ta úžasná maminka se jen usmála, řekla, že tu rodinu zná, a že mě k nim dovede.

Doprovodila mě o pár domů dál. Cestou jsem se jí omluvil asi tisíckrát. Poděkoval jsem jí za pomoc a za to, že na mě nezavolala policii.

Ocitli jste se někdy omylem na úplně špatné oslavě? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Aspoň se nebudu cítit jako jediný společenský zmatkař.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz