Článek
Seznámili jsme se na střední. Vzali jsme se mladí, v devatenácti, uprostřed zkouškového na vysoké. A i po deseti letech vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Miluju ji a vzal bych si ji znovu bez mrknutí oka. Až na jeden jediný, malý, ale o to příšernější detail. Můj snubní prsten.
Abyste to pochopili, musíte si představit mě v devatenácti. Byl jsem klasický vesnický frajírek. Tuna gelu ve vlasech, trička s rádoby drsnými potisky a pocit, že jsem mistr světa.
Když jsme vybírali snubní prsteny, moje úžasná a prozíravá Tereza si vybrala jednoduchý, elegantní a nadčasový kroužek. Já ne. Já chtěl něco „hustýho“.
Přátelé, můj snubní prsten je obrovský, neforemný a černý. Je vyrobený z titanu a po obvodu se mu vine stříbrný tribalový vzor připomínající draka. A aby toho nebylo málo, je v něm zasazený proužek umělého ohnivého opálu.
V devatenácti jsem si myslel, že je to ten nejvíc cool prsten na planetě. Vzpomínám si, jak se mu můj táta smál, a já nechápal proč. Dneska už to chápu.
Za těch deset let jsem trochu dospěl. Z frajírka s gelem je chlapík v obleku, co pracuje v kanceláři a má schůzky s důležitými klienty. A ten prsten… ten prsten je jako pěst na oko. Je to monument mého pubertálního nevkusu, který musím každý den nosit na ruce.
Stydím se za něj. Přiznávám se, že když mám důležitou schůzku, občas ho sundám a strčím do kapsy. A pokaždé se u toho cítím provinile a hrozně. Jako bych schovával své manželství, i když ve skutečnosti schovávám jen svůj příšerný vkus.
Už jsem se několikrát opatrně pokusil to téma nadhodit. „Miláčku,“ začal jsem, „blíží se naše desáté výročí. Co kdybychom si pořídili nové prsteny? Nějaké víc… dospělé?“
Ale Tereza je neoblomná.
Pro ni to není jen prsten. Je to symbol. Vybrali jsme si ho spolu, když jsme byli mladí a zamilovaní. Máme ho deset let. Je pro ni výjimečný právě proto, jaký je. Je součástí našeho příběhu.
A já to naprosto chápu. Nechci jí ublížit. Nechci znevážit tu vzpomínku.
Ale zároveň už tu věc prostě nemůžu vystát. Jsem v pasti. Kamarád mi radil, ať uspořádáme velkou obnovu slibu s novými prsteny, ale na to teď nemáme peníze.
A tak se ptám: Jak mám své milované ženě vysvětlit, že neodmítám naši společnou minulost, ale jen svůj vlastní, otřesný pubertální vkus? Jak si vyměnit prsten a nezlomit jí u toho srdce?
Udělali jste taky v mládí nějaké rozhodnutí (estetické či jiné), které vás teď straší? Jak jste to vysvětlili partnerovi? Podělte se o své příběhy a rady na pribehy.kral@seznam.cz.
