Článek
Už je to dlouho, co jsem o ní psala. Poslední měsíce byl relativní klid, až na pár pasivně agresivních vzkazů v hlasové schránce, které přestaly, když jsem si její číslo zablokovala. A pak přišlo včerejší odpoledne.
Bydlíme na samotě u lesa. Po všech těch deštivých dnech konečně vysvitlo sluníčko, tak jsem vzala našich pět psů na dlouhou procházku. Když jsme se po dvou hodinách vraceli, všimla jsem si cizího auta zaparkovaného asi sto metrů od naší brány. Okamžitě jsem zpozorněla. Náš nejbližší soused je daleko, tohle nemohla být návštěva.
Zatímco jsem šla do kopce k naší bráně, auto nastartovalo a pomalu se začalo plížit k nám. Uhnuli jsme na krajnici a zrychlili. Díky bohu za to. Byli jsme asi deset metrů od brány, když auto zrychlilo, zatarasilo nám cestu a z něj vystoupila ona. Moje tchyně Daniela. Ta zrůda, se kterou jsem 18 měsíců nebyla v kontaktu, stála najednou kousek ode mě. Vypadala nepříčetně. Můj mozek zaplavil jediný instinkt: utíkej.
Vyrvala jsem se a sprintovala k bráně. Přeskočila jsem ji a otočila se, abych pustila dovnitř psy. Naštěstí není Daniela zrovna v kondici, takže se všichni dostali bezpečně za bránu, než k nám doběhla. Jenže jak jsem bránu ve spěchu zavírala, odrazila se od západky a ona se do ní vší silou opřela. Horní tyč mě udeřila přímo pod bradou a srazila mě na zadek.
Snažila jsem se bránu nohama odtlačit, ale ona se rvala dovnitř. Ten pohled nikdy nezapomenu. Vypadala, jako by z ní chtěl vylézt sám ďábel. Ječela tak pronikavě, že jsem nerozuměla všemu, ale jasně jsem slyšela: „Zemřeš při porodu tohohle dítěte!“ Ano, jsem těhotná. Téměř v pátém měsíci.
Nakonec se protlačila dovnitř. V ruce držela kytici a tou mě, sedící na zemi, začala mlátit. Druhou rukou mě udeřila pěstí do hlavy. Pokusila jsem se odplazit a dostat na nohy. Otočila jsem se k ní na vteřinu zády. A to byla pro jednoho z mých psů poslední kapka.
Máme pět psů: křížence pitbula, argentinskou dogu, dobrmana, jezevčíka a mého asistenčního psa, akitu inu. Není to zrovna parta, se kterou byste si chtěli zahrávat. A byl to náš dobrman, který ji chytil. Přímo za předloktí. Strhl ji k zemi, třásl hlavou, pustil, znovu se zakousl a zase třásl.
Okamžitě jsem na něj zakřičela, ať ji pustí. Poslechl na slovo, všichni naši psi mají skvělý výcvik. Ale všude byla krev. Pořád jsem v šoku, když si na to vzpomenu. Stála jsem tam, neschopná slova, a jen jsem křičela na ostatní psy, aby zůstali vzadu. A ona, zatímco se škrábala na nohy, se otočila a kopla. Nekopla mě. Kopla mého asistenčního akitu přímo pod čelist.
A v tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Sáhla jsem po pepřovém spreji, který nosím na procházky, a nastříkala jsem jí ho přímo do obličeje. Ještě že jsem nepoužila nůž nebo sprej na medvědy. Pak jsem se otočila, utekla do domu, zamkla a zavolala policii.
Až když dorazili, upozornili mě, že mi z rány na bradě teče krev a celá bunda je od ní. Skončila jsem v nemocnici na šití. Dítě je naštěstí v pořádku. Tchyně dopadla hůř. V nemocnici jí museli ruku na předloktí sešít více než 40 chirurgickými svorkami. Prý kvůli jejímu alkoholismu a zničeným játrům má obrovské riziko infekce, tak zvolili rychlejší metodu, aby ji mohli co nejdřív předat policii a zavřít do cely.
Když dorazil manžel Tomáš, byl v slzách. Vyčítá si, že tam nebyl. Ale nemůže za to. Byl v práci jako každou jinou sobotu. Nevíme, který z příbuzných jí prozradil, kde bydlíme, ale stalo se.
Naše bezpečnostní kamery naštěstí všechno nahrály. Díky tomu náš pes nebude utracen – bránil mě na mém pozemku před útočníkem. A tchyně si vysloužila další obvinění z útoku na služební zvíře. Můj akita má od jejího kopnutí naštípnuté dva zuby. To mě bolí víc než moje vlastní rány.
Daniela je stále ve vazbě. Policii řekla, že přišla, protože se dozvěděla o mém „démonickém porodu“, který mě má zabít, a přišla mi… co? V autě jí našli svazek provazů. Její úmysly jsou děsivé. Máme dočasný zákaz přiblížení a budeme to řešit dál. Necítím se tu bezpečně, ale odmítám se kvůli ní stěhovat. Tohle je náš domov a my si ho nenecháme vzít.
Kdy jste ve svém životě museli říct definitivní DOST? Zažili jste situaci, kdy vás někdo donutil bojovat o vlastní bezpečí a bezpečí vaší rodiny? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz.
