Článek
Jmenuju se Martin a před deseti dny jsem se rozhodl, že si udělám zásoby jídla, abych nemusel pořád chodit do obchodu. Dělal jsem velký nákup a zjistil jsem, že všechny levné čínské polévky jsou vyprodané. Jediné, co zbylo ve velkém balení, byly nějaké instantní nudle s příchutí „pálivé kuře“. 40 balíčků.
„Nevadí,“ pomyslel jsem si. „Mám rád pálivé.“ Aniž bych četl popisek, hodil jsem je do košíku a zaplatil. Věřil jsem, že jsem narazil na zlatou žílu.
O pár dní později balík dorazil. S nadšením jsem jeden balíček roztrhl. Všiml jsem si nápisu „2× SPICY“ na obalu. Ušklíbl jsem se. Jako Čech, co si dává chilli na všechno, si myslím, že něco snesu.
Uvařil jsem si první porci. Když jsem na nudle lil přiloženou omáčku, trochu mě zarazilo, že je krvavě rudá a hustá jako motorový olej. Ale po zamíchání to vypadalo dobře. Vůně byla skvělá – cibulová, kuřecí, rajčatová.
Hladově jsem si nabral první sousto. Srkl jsem nudle a omáčka mi potřísnila rty. Chutnalo to skvěle… asi tak dvě vteřiny.
A pak to přišlo. BOŽE MŮJ, CO TO JE ZA BOLEST!!??
Byla to okamžitá, spalující, ječící bolest. Rozkašlal jsem se, vdechl tu olejovitou omáčku, která se mi přilepila na zadní stranu krku, a kašlal jsem víc a víc. Běžel jsem pro mléko, které mi poskytlo jen dočasnou úlevu. Z čisté tvrdohlavosti jsem tu misku dojedl.
Na konci jsem brečel, potil se, teklo mi z nosu a měl jsem krásný odstín rajčete.
Začal jsem googlit, co jsem si to vlastně koupil. Zjistil jsem, že jsem si pořídil nejpálivější instantní nudle na světě. Limitovanou „nukleární“ edici, která je dvakrát pálivější než jejich už tak extrémně pálivá verze. Ta původní je tak ostrá, že se z toho stala výzva na YouTube, kde se lidi natáčí, jak se snaží sníst jeden jediný balíček.
Já teď doma mám 39 balíčků té dvakrát pálivější verze.
Odmítám je vyhodit. Jsem pět balíčků v mínusu a každý z nich mě doslova rozbrečí. Upřímně lituju svého panického nákupu. A aby toho nebylo málo, od včerejška mám nový vedlejší účinek. Začal jsem chcát oheň. Vážně. Pálí mě to na špičce přirození tak, že se bojím jít na záchod. Kdo by si pomyslel, že je to vůbec možné?
Nakoupili jste si někdy v panice něco, čeho jste pak hořce litovali? Podělte se o svůj příběh na e-mailové adrese pribehy.kral@seznam.cz. Ať se poučíme z chyb ostatních!
