Článek
S přítelkyní Jitkou jsem něco málo přes rok. Od začátku jsem si myslel, že je to skvělá holka, opravdu jsme si sedli a náš vztah byl až donedávna naprosto pohodový. Nedávno jsem se ale dozvěděl něco, co mi totálně vyrazilo dech.
Před pár týdny u nás byla na návštěvě Jitčina mladší sestra Bára. Párkrát už jsem se s ní viděl a vždycky mi přišla jako fajn holka, hodně podobná Jitce. Ten večer jsme seděli u nás v obýváku a popíjeli víno.
Nálada byla skvělá, ale pak Bára začala vyprávět o nějakém svém nedávném sexuálním zážitku. Nejsem žádný puritán, ale necítil jsem se zrovna komfortně bavit se o sexu se sestrou své přítelkyně, tak jsem se to snažil jemně stočit na jiné téma.
Bára se tomu jen zasmála a řekla: „Ale prosím tě, není to nic, o čem bychom se nemohly bavit, po tom všem, co máme za sebou.“
Myslel jsem, že tím naráží prostě na to, že jsou sestry a mají blízký vztah. Jenže Jitka se v tu chvíli zatvářila trochu divně, a tak jsem se zeptal, co tím myslí.
Po chvíli naléhání a s pomocí další skleničky vína to z nich vylezlo. Před třemi lety, když byla Jitka ještě na vysoké škole, si jednou přivedla domů na kolej kluka. Bára u ní byla zrovna na návštěvě. Slovo dalo slovo, alkohol tekl proudem, a skončilo to neplánovanou trojkou. Všichni tři.
Moje reakce byla jen: „Cože?!“
Obě, Jitka i Bára, na mě vždycky působily jako normální, možná i trochu konzervativní holky. Představa, že by udělaly něco takového, mi přišla naprosto šílená. Zeptal jsem se jich, jestli toho litují. Řekly, že i když to byla chyba, nutně se za to necítí špatně.
V tu chvíli už na nás alkohol doléhal docela silně a krátce nato jsme šli spát. Dokud Bára neodjela, už jsme o tom nemluvili. Pak jsem si ale o tom promluvil s Jitkou.
Řekl jsem jí, že mi z toho, co mi řekly, není dobře a že se cítím velmi nepříjemně. Její reakce? Okamžitě se začala bránit. Že je to minulost, nemůže to změnit, tak proč se v tom rýpat. A že by samozřejmě něco takového už nikdy neudělala.
Problém je, že mi to pořád vrtá hlavou. Vím, že pro některé lidi to zní jako fantazie, ale pro mě je to pravý opak. Je mi z té představy divně.
Nedokážu to přesně vysvětlit. Vím, že neudělaly nic špatného v pravém slova smyslu, ale ta představa mě naprosto odpuzuje. I pomyšlení na to, že budu znovu trávit čas s Bárou, s vědomím, že mají takovouhle historii, je pro mě bizarní.
Nejsem si jistý, jakou radu vlastně hledám, ale chci jen pohled zvenčí. Mám se o tom snažit s Jitkou znovu mluvit? Nebo z toho dělám větší věc, než to je?
Abych byl upřímný, přistihl jsem se, že kvůli tomu zvažuji i rozchod. Část mě se totiž bojí, že už se na Jitku po tomhle nikdy nebudu moct dívat stejně.
Dozvěděli jste se o minulosti svého partnera něco, co vás hluboce zneklidnilo, i když se vás to přímo netýkalo? Jak jste se s tím vyrovnali? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
